Změny adres:

Barbara Gareis, 870 Aschaffenburg-Damm, Mühlstr., č. p. 12. Franz Hahn, 6 Frankfurt am Main, Bonames, Hugo Sinsheimer-Str. 76. Karl Rippl, 6051 Dudenhofen, Feldbergstr. 20. Werner Oertl, 6051 Dudenhofen, Feldbergstr. 22. Anna Heinzl, 611 Dieburg, Rheingaustr. 48, poštovní přihrádka 1144, tel. (06071) 23774.

Noví odběratelé Heimatbriefu:

Veronika Soyka, 6251 Niederbrechen, Taunusstr., č. p. 15, přes Limburg an der Lahn. Prostřednictvím rodiny Frischových z Weilburg-Ahrhausen. Walter Lang, 34 Göttingen, Gronesintelweg, č. p. 11, na základě odhlášení dvou hornoslavkovských rodáků. Gertrud Schröder, 6464 Altenhaßlau, Freigericht, Vor der Au 47. Eleonore Pechan, 6208 Bad Schwalbach, Listmannstr. č. 2. Albine Muck, 643 Bad Hersfeld, U der Stiegel 26.

Syn paní Albine Muckové, Josef Muck, narozený 1929, byl na návštěvě u matky ze staré vlasti. Poprosil mě, abych pozdravil všechny jeho spolužačky a spolužáky v nové vlasti. Pokud by některá spolužačka nebo spolužák měli chvilku času poslat tomuto krajanovi pozdrav, jistě by ho to potěšilo. Naši krajané, kteří zůstali ve staré vlasti, mají z našeho Heimatbriefu velkou radost, rád se tam čte i tam. Jak se ale k nim dostává do rukou, to tady nemohu prozradit. Těší mě spolu s nimi, že odtud k nim doputuje aspoň trochu radosti.

Zvláštní poděkování!

Chtěl bych krajanu, mistru pekařskému Josefu Ripplovi v 857 Pegnitz, obzvlášť poděkovat za jeho skvělé peněžní dary na Heimatbrief. Je to i jeho zásluhou, že jsem na počátku finančně zvládl vydávání zvládnout.

Prosba na naše krajany z Tůně (Töppeles)!

Mnozí rodáci z Tůně se ptají, proč se v Heimatbriefu nikdy nic nepublikuje z jejich domovské obce. Milí Tůňáci, už mnohokrát jsem osobně prosil krajany, které znám, aby poslali něco z dění v té tak krásně položené vesnici. Dosud to nebylo mou vinou, že se v HB nic nemohlo otisknout. Sám tu obec sice velmi dobře znám, ale vyprávět umím jen o tom, jak jsem v každé roční době jezdíval z nádraží do práce do Karlových Varů. Také na porcelánku mám dobré vzpomínky, protože o školních prázdninách jsem často nosil oběd z Horního Slavkova do továrny. Tahle cesta mi vždy dělala radost a chodíval jsem ji vždy rád. Poledenní zvonění, které obstarávala jedna žena — jméno neznám — slyším v sobě doznívat ještě dnes. Pořád ji vidím, jak stojí uprostřed malé místnosti a rázně táhne za zvonicí provaz. Musel by se přece najít nějaký Tůňák, který by dokázal ze svého mládí leccos vylíčit. Jsem vždy velmi vděčný, že náš gfellský básník, krajan Heinrich Heß, přináší do Heimatbriefu tolik pěkných příběhů a zpráv. Bohužel je teď trochu naštvaný, protože jeho příspěvky byly trochu upraveny, za což já bohužel nemohu. Milý Heinrichu, prosím, nezlob se na mě už, do budoucna budu na tiskařskou sazbu pozornější. Doufám, že do příštího HB od tebe zase dostanu pěkný příspěvek. Za to ti už teď mnohokrát děkuji a „Zaplať Pán Bůh". Také ti tímto přeji hodně zdraví.