Vzpomínky na posílku z Horního Slavkova

Když se v Heimatbriefu v minulých letech vzpomínalo na nejrůznější řemesla a povolání ze staré vlasti, budiž dnes tímto článkem vzpomenuto na „posílky" (Botenfrauen).

Kdo si na ně ještě pamatuje?

Dvakrát až třikrát týdně chodily, respektive jezdily tyto ženy do Karlových Varů, aby tam podle zadání vyřídily nejrůznější pochůzky. Kdo by se dnes ještě takové činnosti, za tehdejších poměrů, vůbec ujal. Pokud si ještě vzpomínám na své dětství, byly to paní Kollmerová z Nové ulice a paní Hahnová z Dolního Příkopu, které tyto pochůzky vyřizovaly. Brzy ráno vyrazily a pozdě večer se vracely domů obtěžkané nejrůznějšími věcmi. Svůj těžký náklad nosily na zádech – to byla jistě namáhavá práce. A co všechno musely obstarat, neboť tehdy bylo už leccos, co se v Horním Slavkově prostě koupit nedalo. Byly to mimo jiné věci ze sanitárního, respektive reformního obchodu, vzácné léky, nebo když bylo v případě úmrtí v rodině třeba rychle přebarvit nějaký kus oblečení (což se dnes už asi vůbec nedělá), nebo odnést něco do čistírny, nebo nechat udělat plisé na obzvlášť pěkné šaty a potáhnout knoflíky látkou atd. Všechny tyto věci a ještě mnohem víc obstarávaly tyto pilné ženy.

Můj otec, který v létě pracoval v Karlových Varech v hotelnictví, mi po nich také většinou něco poslal domů – ať už to byl dobrý moučník z hotelu, trochu medu nebo vybrané ovoce, čímž mi chtěl udělat radost. Dnes si už člověk vůbec nedovede představit, jak jsme se tehdy z takové maličkosti dokázali radovat. Balíček se vždycky s napětím rozbaloval.

Ještě dobře si pamatuji, že jsem pak večer vždycky chodila k paní Hahnové vyzvednout si věci. Moje teta mi vždycky říkala:

„Zajdi zas za tou posílkou." Někdy jsem tam musela jít dvakrát, protože se v předpokládanou dobu ještě nevrátila domů. Vždyť musela celý den pobíhat po městě, aby vyřídila všechny objednávky. Někdy jsem se divila, když rozbalovala věci, jak to všechno tak zvládla a na nic nezapomněla. Bývala jsem tam velice často, neboť moje teta, která tehdy vedla krejčovskou dílnu, musela jejích služeb často využívat.

Obě ženy jsou už dávno po smrti. Chtěla jsem tímto článkem alespoň jednou vyvolat vzpomínku na jejich činnost.

Tímto zdravím všechny své milé přátele a známé.

Anni Zimmerhackl, roz. Veit

Začínající studenti

Bývalé pražské studentské spolčení v Mnichově nabízí levné pokoje v blízkosti univerzity a techniky.

Dotazy na adresu: Gerhart Löbl, 8000 München 40, Adalbertstraße 41 / Rückgeb.