Nebyla žádná pečená husa! Všechny husy zabavili Češi. I tu poslední vzali sedlákům.

Většina mužů byla zavřená v táborech. Mnoho rodin bylo bez otce. I nás potkal ten smutný osud.

Od té doby jsme zažívali jiné Vánoce.

Protože jsme museli opustit starou vlast, nezbylo nám než se v novém světě znovu postavit na vlastní nohy. Nebylo to lehké. Byly ještě špatné roky, ale vánoční husa se, byť s obtížemi, znovu podařila sehnat. Jednou jsme dokonce vykrmili dvě a měli jsme z toho radost.

Jak veliký byl proto náš zděšení, když jsme našli husí kotec otevřený a uprchlice byly pryč, ven z vrat statku. Bydleli jsme tehdy v Bachgasse. Celý dům se zapojil do hledání. Nevím, kolikrát jsem ve své nouzi prosila svatého Antonína o pomoc. Na chovných rybníčcích také nebyly. Každý běžel jiným směrem a vyptávání nebralo konce. Nakonec jsme zjistili, že dvě husy zamířily nahoru Dornbacherstraße. My za nimi. — V jednom dvoře jsme pak objevili hejno hus a div divoucí — naše byly přímo uprostřed. Ale jak je z toho dostat a jak dokázat, že jsou naše? — Tu jsem si vzpomněla na svůj osvědčený pokřik: „Wiiiwaala!" Uprchlice se hned ozvaly, vyšly z hejna ven a my jsme s nimi přešťastně táhli domů.

Tady je husí pokřik trochu jiný. Říká se: „Wiii — Wiii — Wiii!" Prostě jiné země, jiné mravy. —

Když jsme byli mladí manželé, snědli jsme jednou na první svátek vánoční celou husu do posledního sousta. Mlsání začalo už během pečení. K obědu jsme si pořádně pochutnali, až jsme nemohli dál. K večeru, když pekáč s husou stál zase v teplé troubě, přišla znovu chuť. Tak se kousek po kousku vylovil a jen tak se snědl. Když pak zbyla jen kostra, ohlodali jsme i tu. Co bylo k obědu druhý svátek vánoční, to už dnes nevím, asi zbytky ze Štědrého večera. Ale ta pečená husa nám chutná dodnes.

Těšme se tedy i teď zase na vánoční pečenou husu, na knedlíky a zelí. Vždyť dobře upečená husa je dobrý dar od Boha. Stejně tak i vytoužené husí sádlo. Jak dobře nám dětem chutnal chleba s husím sádlem. Nebo dobrý „baanšnic"; to byl kousek chleba opečený na plotně, potřený česnekem a pak s husím sádlem.

Dnes se říká toastový chleba a peče se v toustovači — jestlipak to chutná líp?? — Těšme se tedy na Vánoce. I my staří doufáme ještě v dárek pod stromečkem, poté co jsme dětem a vnukům hráli Ježíška.

V klidu a rozjímání našich Vánoc nechceme zapomenout poděkovat Pánu Bohu — který náš osud přece jen znovu obrátil k dobrému — za jeho upřímné „Pán Bůh zaplať".

Anna Neidhart

Vtip dne!

Rodina z Porýní trávila se svým malým Fritzem dovolenou v Bavorsku. Na procházce chlapec v lese vyslídil zamilovaný pár.

Malý vykřikl: „Tati, to přece nejsou Porýňané." „A proč ne," zeptal se otec, na což malý Fritz odpověděl: „Vždyť se úplně jinak houpou!"