Horní Slavkov (Schlaggenwald)

. . . K zachráněným věcem, které nám nikdo nemohl vzít, patří duchovní obrazy domova: domu, obce, krajiny a především lidí.

Jako rodáci ze Slavkova si dnes společně připomeňme obraz obou našich kostelů.

Děkanský kostel se svou vysokou střechou a mohutnou věží tyčil nad městem. Byl naším symbolem, často malovaným i fotografovaným. Byl zasvěcen svatému Jiří, patronu rytířů a bojovníků. Prastará legenda o něm vypráví, jak zabíjí draka. Symbolizuje tak statečnost a odvahu, s níž má křesťan vzdorovat zlu. Zlo přichází zvenčí i zevnitř. Zvenčí, když nás něco nebo někdo chce svést k tomu, abychom odepřeli náležitou službu Bohu a bližním. Zevnitř, když nás od správné cesty chce odvést naše sobectví nebo pohodlnost. V takové chvíli je třeba obstát a s Boží milostí říci „ne", i když je to spojeno s obětí. Tak k nám promlouvá svatý Jiří.

Špitální kostel v Novém Městě byl skromný, nenárokoval si žádné zvláštní místo; stačilo mu stát v jedné řadě s ostatními měšťanskými domy. Byl zasvěcen svaté Anně, matce přesvaté Panny Marie a babičce našeho Pána. Naše matky a hospodyně dávaly přednost právě tomuto kostelu, byl také snáze dostupný než děkanský kostel, k němuž vedla strmá cesta. Svatá Anna je vzorem každodenního plnění povinností, které bývá často přehlíženo a málo doceňováno. A přece by náš svět bez služby Anny a jejích nesčetných sester neobstál. Učí nás konat správné věci, aniž bychom o tom rozhlašovali na všechny strany. Stačí, když vše, co jsme chtěli a mysleli dobře, zná jen Bůh – a když je čisté naše svědomí!

Zásada pruských vojáků zněla: „Více být než se zdát!" Svatá Anna a všichni, kdo ji následují, tuto ctnost vždy znali a uplatňovali. Tak k nám dodnes „káží" oba kostely, horní i dolní. Ne však tak, jako by muži měli svůj vzor jen ve svatém Jiří a ženy jen ve svaté Anně. Oba patroni mají důležité poselství pro všechny . . .

Dr. Huber

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Vydavateli Heimatbriefu Richardu Brummeisslovi, Kahl am Main.

Věc: Výpověď odběru.

„Tímto ruším odběr Heimatbriefu, a to i jménem svého bratra Franze P., Pfronten im Allgäu, Bahnhofplatz 194/1/11, neboť Heimatbrief se podle našeho názoru stal zbytečným; navíc je vlastně jen orgánem věčně včerejších, kteří zapomněli, co sami zavinili.

(podpis)

Ponechávám na svých krajanech a věrných odběratelích, co k takovému mizernému postoji řeknou.