Kudlichův návrh skutečně navazoval na zrušení nevolnictví Josefem II. Nyní šlo o to zbavit rolnický stav množství dávek a roboty a zároveň zlepšit jeho právní postavení vůči vrchnosti. Když hrozilo nebezpečí, že se návrh bude protahovat a nakonec zanikne, vytrval Kudlich se svými přáteli a po pozměňovacích návrzích a kompromisech nabyl návrh 7. září 1848 zákonné platnosti.
Poddanský poměr byl zrušen, rakouský sedlák byl svobodný na své hroudě a odškodnění půdou nebylo připuštěno.
Hansu Kudlichovi to nebylo po chuti, ale musel strpět, když z podnětu jedněch rakouských novin uspořádali na jeho počest shromáždění a lampionový průvod, jehož se zúčastnili zástupci téměř všech národů podunajské monarchie, aby mu poděkovali.
Ve Vídni ale brzy propukly nové nepokoje. Aby zabránil protirevoluci, měl a chtěl Kudlich shromažďovat mezi rolníky zálohy, což se k jeho zklamání nepodařilo. Po rozpuštění říšského sněmu v Kroměříži zavál chladný vítr; Kudlich, hledaný na základě zatykače, musel uprchnout. Nejprve zamířil do Frankfurtu ke svému bratru Hermannovi, který byl mezitím členem Národního shromáždění v kostele svatého Pavla (Paulskirche). Nakonec odešel do Švýcarska studovat medicínu a po promoci se tam oženil s dcerou svého profesora Vogta.
Stále pronásledovaný z Rakouska a ve Švýcarsku neoblíbený, vystěhoval se do Ameriky, kde se usadil jako lékař v Hobokenu ve státě New York. Zemřel tam ve vysokém věku 94 let dne 11. listopadu 1917. V roce 1924 byla urna s jeho popelem a popelem jeho manželky uložena v rozhledně Hans-Kudlich-Warte u Lobensteinu.
Z jeho díla „Vzpomínky a ohlédnutí" vyplývají nejen výšiny a propady jeho života. Tři svazky lze chápat jako politický odkaz. Toto dílo i jeho život jsou svědectvím věčné hodnoty svobody. Kudlich, muž svobody, jedna z nejvýraznějších postav revolučního roku 1848, přinesl svým návrhem svobodu nejméně 14 milionům rolníků. Jak sám řekl ve vídeňském říšském sněmu: „Jen svobodný člověk může být strážcem míru. Proto musíte osvobodit rolníky!"
Netrvalo ani sto let a ve velkých částech světa byla rolníkům svoboda znovu odňata. Všude tam, kde ve světě vládne komunismus, už neexistuje svobodné rolnictvo, leda že by byl komunismus místy – čistě z hospodářských důvodů – donucen zatím neučinit poslední krok ke kolektivizaci.
Nemáme právo zasahovat do vnitřních poměrů jiných států. Ale dvě věci jsou nám dovoleny: Za prvé smíme kritizovat všude tam, kde je ohrožena svoboda a důstojnost člověka. Za druhé je naší povinností nedělat nic, co by mohlo posloužit diktatuře u nás, a dělat vše pro to, aby si svět, který žije ve svobodě, tuto svobodu zachoval a s ní i důstojnost člověka a mír.
Heimatbrief je most k domovu! Získejte nového odběratele!
In der Tat knüpfte Kudlichs Antrag an die Aufhebung der Leibeigenschaft durch Josef II. an. Nun ging es darum, die Belastungen des Bauernstandes von einer Unzahl von Abgaben und von der Fronarbeit zu befreien, wie auch seine Rechtstellung der „Herrschaft" gegenüber zu verbessern. Als die Gefahr bestand, den Antrag zu verzögern und damit untergehen zu lassen, hielt Kudlich mit seinen Freunden durch und nach Abänderungsanträgen und Kompromissen erhielt der Antrag am 7. September 1848 Gesetzeskraft.
Das Untertänigkeitsverhältnis war aufgehoben, der österreichische Bauer war frei auf seiner Scholle, eine Landabgabe war nicht zugelassen.
Hans Kudlich stand es nicht danach, aber er mußte es hinnehmen, wenn auf Veranlassung einer österreichischen Zeitung eine Kundgebung und ein Fackelzug ihm zu Ehren veranstaltet wurde, an dem Vertreter fast aller Nationen der Donaumonarchie teilnahmen, um ihm zu danken.
Doch in Wien kommt es bald zu neuen Unruhen. Um eine Gegenrevolution zu verhindern, sollte und wollte Kudlich unter den Bauern Reserven sammeln, was zu seiner Enttäuschung nicht gelang. Nach der Auflösung des Reichstages in Kremsier wehte Gegenwind; Kudlich, steckbrieflich verfolgt, mußte fliehen. Vorerst fand er sich in Frankfurt bei seinem Bruder Hermann ein, der inzwischen Mitglied der Nationalversammlung in der Paulskirche war. Schließlich geht er in die Schweiz, um Medizin zu studieren und heiratete dort nach der Promotion die Tochter seines Professors Vogt.
Weiterhin von Österreich verfolgt und in der Schweiz nicht beliebt, wanderte er nach Amerika aus, wo er sich in Hoboken im Staate New York als Arzt niederließ. Er stirbt dort im hohen Alter von 94 Jahren am 11. November 1917. Im Jahre 1924 wird die Urne mit seiner Asche und der seiner Frau in der Hans-Kudlich-Warte bei Lobenstein beigesetzt.
Aus seinem Werk „Rückblicke und Erinnerungen" gehen nicht nur die Höhen und Tiefen seines Lebens hervor. Die drei Bände können als politisches Testament gewertet werden. Dieses Werk und sein Leben sind Zeugnis für den ewigen Wert der Freiheit. Kudlich, ein Mann der Freiheit, eine der hervorragendsten Erscheinungen der 48er Jahre, brachte doch sein Antrag mindestens 14 Millionen Bauern die Freiheit. Wie sagte er im Wiener Reichstag: „Der freie Mann allein kann Friedenswächter sein. Darum müßt ihr den Bauern frei machen!"
Es währte keine hundert Jahre und es wurde in weiten Teilen der Welt den Bauern abermals die Freiheit genommen. Überall dort, wo in der Welt der Kommunismus herrscht, gibt es kein freies Bauerntum mehr, wenn nicht da und dort — allein aus wirtschaftlichen Erwägungen — der Kommunismus gezwungen wurde, den letzten Schritt zum Kollektiv noch nicht zu tun.
Wir haben kein Recht, uns in die inneren Verhältnisse anderer Staaten einzumengen. Aber zwei Dinge sind uns gestattet: Erstens dürfen wir Kritik überall dort üben, wo die Freiheit und Würde des Menschen bedroht sind. Zweitens ist es uns geboten, alles zu unterlassen, was der Diktatur bei uns dienlich sein könnte und alles zu tun, um der Welt, die in Freiheit lebt, diese zu erhalten, um mit der Freiheit die Würde des Menschen und den Frieden zu erhalten.
Der Heimatbrief ist die Brücke zur Heimat!
Werben Sie einen neuen Bezieher!
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.