Kudlichův návrh skutečně navazoval na zrušení nevolnictví Josefem II. Nyní šlo o to zbavit rolnický stav množství dávek a roboty a zároveň zlepšit jeho právní postavení vůči vrchnosti. Když hrozilo nebezpečí, že se návrh bude protahovat a nakonec zanikne, vytrval Kudlich se svými přáteli a po pozměňovacích návrzích a kompromisech nabyl návrh 7. září 1848 zákonné platnosti.

Poddanský poměr byl zrušen, rakouský sedlák byl svobodný na své hroudě a odškodnění půdou nebylo připuštěno.

Hansu Kudlichovi to nebylo po chuti, ale musel strpět, když z podnětu jedněch rakouských novin uspořádali na jeho počest shromáždění a lampionový průvod, jehož se zúčastnili zástupci téměř všech národů podunajské monarchie, aby mu poděkovali.

Ve Vídni ale brzy propukly nové nepokoje. Aby zabránil protirevoluci, měl a chtěl Kudlich shromažďovat mezi rolníky zálohy, což se k jeho zklamání nepodařilo. Po rozpuštění říšského sněmu v Kroměříži zavál chladný vítr; Kudlich, hledaný na základě zatykače, musel uprchnout. Nejprve zamířil do Frankfurtu ke svému bratru Hermannovi, který byl mezitím členem Národního shromáždění v kostele svatého Pavla (Paulskirche). Nakonec odešel do Švýcarska studovat medicínu a po promoci se tam oženil s dcerou svého profesora Vogta.

Stále pronásledovaný z Rakouska a ve Švýcarsku neoblíbený, vystěhoval se do Ameriky, kde se usadil jako lékař v Hobokenu ve státě New York. Zemřel tam ve vysokém věku 94 let dne 11. listopadu 1917. V roce 1924 byla urna s jeho popelem a popelem jeho manželky uložena v rozhledně Hans-Kudlich-Warte u Lobensteinu.

Z jeho díla „Vzpomínky a ohlédnutí" vyplývají nejen výšiny a propady jeho života. Tři svazky lze chápat jako politický odkaz. Toto dílo i jeho život jsou svědectvím věčné hodnoty svobody. Kudlich, muž svobody, jedna z nejvýraznějších postav revolučního roku 1848, přinesl svým návrhem svobodu nejméně 14 milionům rolníků. Jak sám řekl ve vídeňském říšském sněmu: „Jen svobodný člověk může být strážcem míru. Proto musíte osvobodit rolníky!"

Netrvalo ani sto let a ve velkých částech světa byla rolníkům svoboda znovu odňata. Všude tam, kde ve světě vládne komunismus, už neexistuje svobodné rolnictvo, leda že by byl komunismus místy – čistě z hospodářských důvodů – donucen zatím neučinit poslední krok ke kolektivizaci.

Nemáme právo zasahovat do vnitřních poměrů jiných států. Ale dvě věci jsou nám dovoleny: Za prvé smíme kritizovat všude tam, kde je ohrožena svoboda a důstojnost člověka. Za druhé je naší povinností nedělat nic, co by mohlo posloužit diktatuře u nás, a dělat vše pro to, aby si svět, který žije ve svobodě, tuto svobodu zachoval a s ní i důstojnost člověka a mír.

Heimatbrief je most k domovu! Získejte nového odběratele!