Myšlenky k 4. březnu

4. březen není jen dnem, kdy vzpomínáme mrtvých roku 1919, ale je i dnem, který nám mnoho dává i pro přítomnost a budoucnost. Čtyřiapadesát mrtvých a několik set raněných a zraněných, kteří 4. března 1919 padli pod kulkami československého vojska, byli prvními oběťmi myšlenky, jež právě dnes zachvátila celý svět: práva na sebeurčení.

V souvislosti s jednáními s Prahou o normalizaci německo-československých vztahů se často mluví o tom, že Mnichovská dohoda z 29. září 1938 vznikla nespravedlivě, a proto už neplatí. S pojmem „nespravedlivý" bychom měli zacházet opatrněji, neboť takové morální hodnocení smlouvy je přinejmenším velmi relativní a jednostranné. Když my sudetští Němci mluvíme o historické nespravedlnosti, máme na mysli především násilné začlenění naší vlasti do Československé republiky, vyhlášené 28. října 1918. Deset měsíců předtím vyhlásil americký prezident Woodrow Wilson svých čtrnáct bodů pro budování lepšího světa po skončení první světové války. Mezi nimi byl i ten, který říká, že každý národ a každá národní skupina si může sama určit svůj osud. Vůdcové české emigrace na Západě, Tomáš Masaryk a Edvard Beneš, se s odvoláním na právo na sebeurčení domáhali zřízení vlastního československého státu. Uzavřeli se zástupci Slováků žijících v Americe v Pittsburghu smlouvu, podle níž měli Češi a Slováci společně vytvořit vlastní stát, v němž byla Slovákům přislíbena plná autonomie. Dvacet let museli čekat, než byl tento slib splněn — a i to jen pod silným tlakem zvenčí.

Němci z Čech a Moravy-Slezska se díky staletému příslušenství k vídeňské císařské koruně cítili být občany podunajské monarchie a chtěli i po násilném obsazení své vlasti českým vojskem zůstat u Rakouska. Nešlo o zájem jediné politické strany, nýbrž všech, a tedy celé národní skupiny. Dne 6. října 1918 přijali všichni němečtí poslanci rakouské říšské rady usnesení, v němž se konstatovalo: „Uznáváme právo na sebeurčení slovanských a románských národů Rakouska a nárokujeme totéž právo pro německý lid v Rakousku. Jsme ochotni s představiteli českého a jihoslovanského národa na tomto základě jednat o přeměně Rakouska ve federaci svobodných národních společenství. Odmítnou-li zástupci slovanského národa toto jednání, prohlašujeme, že se německý lid Rakouska všemi prostředky postaví proti tomu, aby o jeho státoprávním postavení nebo o postavení kterékoli jeho části bylo rozhodováno přes jeho hlavu státní mocí nebo mečem cizího dobyvatele. Proti každému takovému pokusu bude německý lid v Rakousku hájit své neomezené právo na sebeurčení všemi prostředky."

věta pokračuje na dalším listu ⟶