Ve stáří!

Od A. Neidhartové

Po delší odmlce se chci opět ohlásit malým příspěvkem do Heimatbriefu.

Léta letí jako voda a čas se nezastaví.

Naše ročníky už dnes patří k „starým". — Množství úmrtních oznámení v Heimatbriefu je otřesné. S naší generací umírá i pořádný kus domova.

To, co jsme sami zažili nebo co jsme se dozvěděli od svých prarodičů, je pro mladé lidi už cizí. Nemají už žádnou představu o tom, jak to kdysi doma vypadalo.

Kdo se ještě dokáže vžít do doby, kdy nebyla elektřina a večer stávala na stole petrolejka? S elektrickým světlem začala nová éra.

Jestli se tím ve světě opravdu vyjasnilo, nechme stranou. Vždyť na nás dolehly dvě světové války a to zlé, hrozné vysídlení. Přesto se přes všechno to velké utrpení a hořký osud tolik krajanů dožívá požehnaného věku. Svědčí o tom vysoká výročí narozenin uváděná v Heimatbriefu. — Nejedna usměvavá tvář starého člověka i v osmdesáti letech ukazuje velkou svěžest.

Nyní i pro naši generaci nastal zasloužený odpočinek. — Díky všem technickým vymoženostem skončilo i pro nás dřívější dřina. — Kdo dnes ještě pere prádlo na staromódním valchovém stroji? — I ten musel ustoupit moderní pračce.

Zase jsou tu krásné, pohodlné byty a životní úroveň se příjemně zvedla.

Naše děti si samy založily rodiny a vnoučata přinášejí radost do života svých prarodičů.

Téměř všechny mladé rodiny mají k dispozici auto, a tak jsou občas vzati na výlet i rodiče. Při jednom takovém rodinném výletě se sešly dvě bývalé sousedky. V živém hovoru se rozvinul následující dialog:

„Náš syn i dcera si postavili každý dům."

„To my taky — a bankovní konto."

„Auto má každý." — „My taky — my taky."

„A zařízeno mají — nejmoderněji."

„My taky — my taky!" — „Ústřední topení, pračku, mrazák!"

„No a co myslíš — my taky, my taky" —

„Dvoje rádio — a gramofon —

— i stereo" — „My taky — my taky."

„Ano — a barevnou televizi!!" — „Ježíšmarjá, my taky, my taky — takovou tu bednu…"

Aby konečně přerušila to vzájemné přetahování se svým majetkem, přišla jedna z dobrých paní s jiným tématem:

„Dneska večer dávají Komödienstadel." —

Sousedka se ale nedala zastavit —

„Ano, ano" — „My taky — my tááákyyy!"

Nakonec chci zakončit básní, kterou jsem kdesi četla — o

věta pokračuje na dalším listu ⟶