Milí krajané!

Masopustní čas je opět za námi. Bohužel jsme neslyšeli naše tak důvěrně známé „Hollo-lo" a „Gr. Gr." Ale co by to také dnes v tomto moderním světě znamenalo. Smysl to má už jen jako vzpomínka pro ty, kdo to kdysi sami provolávali.

Byl to veselý, bujarý čas v našem městečku. Preclíkáři chodili s dobrým pečivem od hospody k hospodě a lidé si nechávali chutnat tento zázrak za 20 haléřů za kus. Zjistilo se totiž, že nejlepší preclíky měl Kühnhackl Seff. Aspoň my jsme to tak vždycky poznali, my, kdo jsme v nejedno časné ráno po hospodském maškarování vpadli do jeho pekárny. Ach, jak nám ty věci chutnaly a už zase v nás probouzely chuť na další doušek. Jak se Seff potil, když hnětl těsto na preclíky, které nám pak, hezky teplé přímo z pece, náramně chutnaly. Při tomto vzpomínání se mi teď sbíhají sliny, ale bohužel taková lahůdka je navždy ztracena. Co se dnes nabízí?

Nyní jsme opět v postní době. Brzy se rozezvoní zvony k Zmrtvýchvstání. Zvony, které teď vnímáme, ovšem nemají takový slavnostní zvuk jako ty, které jsme zanechali v domově – pokud je ovšem nesundali z kostelních věží a nepoužili k nelidskému účelu. Vždyť pro koho by také měly znít? Kdo je tam ještě vůbec rád slyší? Hodiny, které nám odbíjely, by neměly žádný smysl pro lidi, kteří tam žijí teď. Kdo by ještě věděl, proč Kreuzer Schorsch zvonil v 5 a v 6 hodin ráno, proč Turm Hanni nechávala zvonek zpívat v 11 hodin dopoledne, v 12 hodin v poledne a v 7 hodin večer?

Nyní ke Zmrtvýchvstání:

Velikonoce jsou svátkem předjaří. Kdo by se neradoval z toho, jak slunce stoupá výš? Světlo, které nás opět obklopuje, zvyšuje naši životní sílu a my čile vykračujeme s novými očekáváními vstříc dalším ročním obdobím. Jak rychle čas plyne, jsme si všimli za uplynulá léta od vyhnání. Kam se poděly ty roky — 27 let? Tak se ptá každý, kdo zápasil o svou existenci. Vždyť nikomu nic nespadlo do klína samo. Často myslím na to, jak těžké tehdy bylo obstarat si jen denně kousek chleba. Proto — přes veškerou lásku ke staré vlasti — nechceme být nevděční vůči té současné. Tady největší úsilí mnoha krajanů přineslo pěkné plody. Kéž nám tedy zvýšená životní úroveň pomůže překonat velký stesk po domově, který v nás přece jen tu a tam znovu ožívá. I když o velikonočních svátcích nepraskají žádné hmoždíře, barvená velikonoční vajíčka tu také jsou. A nejedna krajanka si připraví i velikonoční bochánek. Nebude možná tak velký jako kdysi doma, protože pekaře, který by něco takového upekl, tu sotva kdo najde. Ledaže by se o to náš krajan Rippl v Pressath, který tam vlastní cukrárnu a pekárnu, nechal některou z krajanek požádat. Jinak to musí vyjít i v elektrické troubě. Přeji tedy všem svým krajanům velmi příjemné velikonoční svátky.

Váš Richard Brummeissl

věta pokračuje na dalším listu ⟶