Milí krajané!
Masopustní čas je opět za námi. Bohužel jsme neslyšeli naše tak důvěrně známé „Hollo-lo" a „Gr. Gr." Ale co by to také dnes v tomto moderním světě znamenalo. Smysl to má už jen jako vzpomínka pro ty, kdo to kdysi sami provolávali.
Byl to veselý, bujarý čas v našem městečku. Preclíkáři chodili s dobrým pečivem od hospody k hospodě a lidé si nechávali chutnat tento zázrak za 20 haléřů za kus. Zjistilo se totiž, že nejlepší preclíky měl Kühnhackl Seff. Aspoň my jsme to tak vždycky poznali, my, kdo jsme v nejedno časné ráno po hospodském maškarování vpadli do jeho pekárny. Ach, jak nám ty věci chutnaly a už zase v nás probouzely chuť na další doušek. Jak se Seff potil, když hnětl těsto na preclíky, které nám pak, hezky teplé přímo z pece, náramně chutnaly. Při tomto vzpomínání se mi teď sbíhají sliny, ale bohužel taková lahůdka je navždy ztracena. Co se dnes nabízí?
Nyní jsme opět v postní době. Brzy se rozezvoní zvony k Zmrtvýchvstání. Zvony, které teď vnímáme, ovšem nemají takový slavnostní zvuk jako ty, které jsme zanechali v domově – pokud je ovšem nesundali z kostelních věží a nepoužili k nelidskému účelu. Vždyť pro koho by také měly znít? Kdo je tam ještě vůbec rád slyší? Hodiny, které nám odbíjely, by neměly žádný smysl pro lidi, kteří tam žijí teď. Kdo by ještě věděl, proč Kreuzer Schorsch zvonil v 5 a v 6 hodin ráno, proč Turm Hanni nechávala zvonek zpívat v 11 hodin dopoledne, v 12 hodin v poledne a v 7 hodin večer?
Nyní ke Zmrtvýchvstání:
Velikonoce jsou svátkem předjaří. Kdo by se neradoval z toho, jak slunce stoupá výš? Světlo, které nás opět obklopuje, zvyšuje naši životní sílu a my čile vykračujeme s novými očekáváními vstříc dalším ročním obdobím. Jak rychle čas plyne, jsme si všimli za uplynulá léta od vyhnání. Kam se poděly ty roky — 27 let? Tak se ptá každý, kdo zápasil o svou existenci. Vždyť nikomu nic nespadlo do klína samo. Často myslím na to, jak těžké tehdy bylo obstarat si jen denně kousek chleba. Proto — přes veškerou lásku ke staré vlasti — nechceme být nevděční vůči té současné. Tady největší úsilí mnoha krajanů přineslo pěkné plody. Kéž nám tedy zvýšená životní úroveň pomůže překonat velký stesk po domově, který v nás přece jen tu a tam znovu ožívá. I když o velikonočních svátcích nepraskají žádné hmoždíře, barvená velikonoční vajíčka tu také jsou. A nejedna krajanka si připraví i velikonoční bochánek. Nebude možná tak velký jako kdysi doma, protože pekaře, který by něco takového upekl, tu sotva kdo najde. Ledaže by se o to náš krajan Rippl v Pressath, který tam vlastní cukrárnu a pekárnu, nechal některou z krajanek požádat. Jinak to musí vyjít i v elektrické troubě. Přeji tedy všem svým krajanům velmi příjemné velikonoční svátky.
Váš Richard Brummeissl
Liebe Landsleute!
Die Faschingszeit ist nun wieder einmal vorbei. Leider haben wir das uns so vertraute „Hollo-lo" und „Gr. Gr." nicht vernommen. Aber was tut das auch heute noch in dieser modernen Welt. Nur als Erinnerung für die, die es einst selbst ausgerufen haben, hat es einen Sinn.
Es war die fröhliche ausgelassene Zeit in unserem Städtchen gewesen. Da gingen die Bretzelmänner mit dem guten Backwerk von Wirtsstube zu Wirtsstube, und man ließ sich dieses Wunderwerk zu 20 Heller das Stück gut schmecken. Ja, man hatte herausgefunden, daß dem Kühnhackl Seff seine Bretzn die besten waren. So fanden wir jedenfalls, die in so mancher frühen Morgenstunde nach dem Wirtshausmaschkern in seine Backstube eingefallen waren. Oh wie schmeckten da diese Dinger und sie gaben uns schon wieder den Appetit auf einen neuen Trunk. Wie schwitzte der Seff beim Walken der Talgteilchen für die Bretzen, die schön warm aus dem Ofen kommend uns recht herzhaft schmeckten. Bei dieser Rückschau läuft mir im Augenblick das Wasser im Munde zusammen, aber leider ist eine solche Köstlichkeit für immer verlorengegangen. Was wird heutzutage geboten.
Nun sind wir wieder in der Fastenzeit. Bald werden die Glocken zur Auferstehung läuten. Natürlich haben die Glocken, die wir jetzt wahrnehmen, keinen solchen feierlichen Klang, wie die in der Heimat zurückgelassenen, soweit man sie nicht von den Kirchtürmen genommen hat und diese zu einem menschenfeindlichen Zweck verwendet wurden. Für wen sollten sie auch läuten. Wer hört sie dort überhaupt noch gerne? Die Stunden, die sie uns geläutet haben, hätten keinen Sinn für die jetzt dort lebenden Menschen. Wer wüßte schon weshalb der Kreuzer Schorsch um 5 Uhr und um 6 Uhr morgens die Glocken läutete, warum die Turm Hanni um 11 Uhr mittags, um 12 Uhr mittags und um 7 Uhr abends das Glöcklein singen ließ?
Nun zur Auferstehung:
Ostern ist ein Vorfrühlingsfest. Wer freut sich nicht auf das Höhersteigen der Sonne. Das Licht, das uns wieder umgibt, erhöht unsere Lebenskraft und munter gehen wir mit neuen Erwartungen den anderen Jahreszeiten entgegen. Wie schnell die Zeit dahinfließt merkten wir an den vergangenen Jahren seit der Vertreibung. Wo sind die 27 Jahre hingegangen? So fragt sich jeder, der um seine Existenz gerungen hat. Es fiel ja keinem etwas in den Schoß. Ich denke oft daran, wie schwer es damals war, nur um sich täglich ein Stück Brot zu beschaffen. Darum — trotz aller Liebe zur alten Heimat — wollen wir nicht undankbar gegen die jetzige sein. Es haben hier die größten Anstrengungen vieler Landsleute schöne Früchte gebracht. So möge der gehobene Lebensstandard uns über das große Heimweh — das doch hin und wieder in uns aufkommt — hinweghelfen. Wenn auch an den Ostertagen keine Böllerschüsse krachen, aber gefärbte Ostereier, die gibt es auch hier. Und so manche Landsmännin wird auch das Osterlaibchen zubereiten Es wird vielleicht nicht so groß sein wie damals daheim, denn ein Bäcker dürfte sich hier kaum finden ein solches zu backen. Es sei denn, unser Landsmann Rippl in Pressath, der dort eine Konditorei und Bäckerei besitzt, würde von einer Bürgerin darum angegangen. Ansonsten muß es im elektrischen Herd auch gelingen. Somit wünsche ich all meinen Landsleuten ein recht angenehmes Osterfest.
Euer Richard Brummeissl
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.