Jak to bývalo doma
Doufám, že jste všichni dobře vklouzli do nového roku a že se vám vyplní všechna přání. Na začátku roku si člověk vždycky dělá myšlenky. Co to přinese? Dobré i zlé, musíme brát, jak to přijde, a náš Pán Bůh na nás nenaloží víc, než uneseme. I když si člověk občas myslí, že už to dál nejde – ono to jde dál.
Vzpomeňte si jen tak 25 až 30 let zpátky. Vypadalo to tehdy pro mnohé úplně černo, ale slunce pak zase svítilo. My Slavkované jsme ostatně houževnatá rasa a doma jsme taky neleželi zrovna v peří. A to bylo tak dobře. Zaťali jsme zuby a prosadili jsme se i v té takzvané nové vlasti. Kdo pěkně sleduje náš Heimatbrief, může zjistit, že se už mnozí znovu postavili na nohy a dopracovali se k vlastním domečkům. Ani naši mladí se nedají jen tak srazit. Dokázali, že umí obstát – ať už za pracovním pultem, u psacího stolu nebo kdekoli jinde, prostě jsou tam, ta naše mladá chasa. A to mě upřímně těší od srdce.
Pokračujte tak dál a nezapomínejte na svůj Horní Slavkov (Schlaggenwald), pak na vás můžeme být hrdí. To jsem vám chtěl už dávno jednou říct, a co člověk má na srdci, to si má taky ulevit, pak je člověku zase líp.
Teď bych ale chtěl přejít k jinému tématu. Měli jsme přece masopust. Doma jsme tomu říkali fašank. Před pár dny jsem stál před výlohou – byl to obchodní dům – a bylo tam vystaveno kdeco na převlékání. Stál jsem tam chvíli a tak jsem si to prohlížel, a asi jsem přitom neudělal zrovna nejchytřejší obličej. Tu najednou za mnou stojí jedna známá teta a ptá se mě: „No, bratránku, čemu tak vrtíš hlavou?" Otočil jsem se, zasmál se na ni a povídám:
„Milá teto, stojím tu jako vůl před novými vraty, už se v tom vůbec nevyznám. Patří ty věci tam uvnitř dneska na převlékání pro každý den, nebo patří na fašank?" Nato se zasmála a povídá: „Mně je to taky tak, člověk už neví, jestli to patří do postele, nebo na ulici. Podívej se támhle na to, člověk už neví, jestli je to mužské, nebo ženské." Tady se nedá nic dělat, člověk musí brát dobu takovou, jaká je.
Ach, jak to bylo doma pěkné, když se vytahovaly ven ty staré kroje z dob prababiček – ty aspoň ještě něco představovaly. Nedávno jsem byl na jednom takzvaném maškarním plese, a co to bylo? Pár lidí pobíhalo jako trestanci v pruhovaných trikotech. Ani jednu pořádnou maškaru jsem tam neviděl. Odkud by to taky měli brát? Co už není podle nejnovější módy, to se vyhodí, a skříně jsou prázdné. U nás se o fašanku hezky trochu slavívalo a mluvilo se o „těch bláznivých dnech". My zůstáváme u svého: „Ó ty milý fašanku, přicházíš už zase, loni jsme tě pochovali, letos tě pochováme zas. Hollolo, hollolo, vzadu ještě visí fašank!" Vždyť ten rok trvá fašank dlouho, od Hromnic až do Popeleční středy. Vy staří maškaráci, letos byste na to fakt měli hodně času, jen si představte, jak často byste tu mohli chodit maškarovat.
Než se k vám dostane tento Heimatbrief, bude už postní doba jistě pryč a u nás doma bylo s tím dovádění konec. Teď je čas se zamyslet a myslet na náš pěkný velikonoční zvyk, na Polerlweiher, na náš pěkný kostel se svatým hrobem a Olivetskou horou. I na chození s řehtačkami a střílení z klíčových pušek. Hry jako uaradln, tschegern, patscheckn, spieswerfn a rafln jsem tu u dětí ještě neviděl. Jak to bylo pěkné a jak to bylo levné – dnes nemůže být nic dost drahé a jeden druhému závidí.
Wöis daham woar
Hoffentlich sad's alle gout ins neie Gouja neigrutscht u enkera Wünsche gänge in Erfüllung. Ba sua an Gouauafång mecht ma sich hålt ållemål Gedankn. Wos wiards bringa? Gouts u Schlechts, mia möins nemma wöis kinnt u unna Herrgott lädt uns schu niat mäija auf als ma trogn kinna. Wenn ma a månchmål denkt, es gäiht nimma weita; es gäiht fei du.
Denkts nua amål sua 25 bis 30 Gouja zaruck. Kuhlschwårz houts dou füa vüll ausgschaut u die Sunn hout du wieda gscheint. Mia Schlaggawåla san ja a zaache Schloch u wårn daham jå a niat grod aff Daunen bett. U dös woa fei gout sua. Mia håbm die Ziah zsåmmbissn u håbm uns a in de sogenånntn neija Heimat durchgesetzt. Wenn ma unarn Heimatbröif schöi vafolgt kua ma feststölln, daß sich schu vüll wieder a naia Existenz aufbaut u za ran eichene Häisla brächt håbm. A unara Gunga loun sich niat schmeißn. Sie håbm bewiesn, daß sie ihrn Mua stölln kinna. Egal, ob hinta da Werkbänk, Schreibtisch u wous nua imma is, sie san dou — döi gunga Antnsooss. U dös fraat mich fei van Herzn.
Måchts weita sua u valäignts enka Schlaggewål niat, donn kinna ma aff enk stolz sei(n). Dös hob ich ens wolln schu long amål sogn u wos ma am Herzn hout, dös soll ma sich fei a runterriadn, donn is an wieda bessa.
Öitza wüll ich owa amål za ran onarn Thema kumma. Mia håbm ja Fasching ghat. Dahåm håbm mia ja Fosnat gsagt. Vua a paar Togn war ich vua ra ra Ausläch gstondn — a Kaufhaus — es war allehånd Zeich zan Uazöja ausgstellt. Ich wår a wal gstondn, hob mia dös sua betråcht u wåhrscheinlich niats gscheitesta Gsicht dabei gmåcht. Dou stäiht aff amål a bekånnte Mouhm hinta mia u fröigt mich: „Nu, Vetta, wos schüttlst denn sua mit dein Kuapf?" Ich drah mich üm, lach sie ua u sooch:
„Löiwa Mouhm, ich stäij dou, wöi a Ochs vuarn neija Touja, ich kenn mich dou fei nimma aus. Ghäijart dös Zeich dou drinna öitza zan uazöja füa ålla Tooch oder ghäiarts für die Fosnat." Dou lacht sie u sågt: „Mia gäihts fei a sua, ma was nimma, ghäiart's fürs Bett ode aff d Strouß. Schau döi duatt ua, ma was du nimma obs a Mannl ode a Weiwl is." Dou kua ma halt nix måchn, ma mou die Zeit nemma wöi sie is.
Ows, wöi schöi wår dös daham, wenn döi åltn Garderobn als Urgroßmutters Zeiten viahraghult wua(r)dn san, döi håbm wenigstns nuch wos vüagstöllt. Unlängst war ich af sua an ångeblichn Maschkeraball, wos woa denn? A påår san rümmgrennt als Sträflinge in sua querstraftn Trikots. Niat amål a Schlamml hout ma gseah. Wou solln sie a wos hernemma? Wos niat nouch da neiestn Modi is, wiard weggschmissn u die Schrank san laar. Ba uns is hålt za da Fosnat a wing schöi g'ollwert wua(r)d u dou red ma „Von den tollen Tagen", Mia bleibm ba unarn;" Oh du löiwa Fosnat, kinnst denn du schu wieda, feern håbm ma Grüa grobm, haia grobm ma wieda. Hollolo, hollolo, hintn hängt die Fosnat no! „Dös Goua dauert ja die Fosnat long, va Löichtmaß bis Åschemittmich. Ös åltn Maschkera, heia häits fei vüll Zeit, stellt's enk a mål vüa, wöi oft's dou häits kinna maschkern renna.
Bis dea H. B. za enk kinnt, wiad wul schu die Fåstnzeit vabei sei u dou wårs ba uns daham aus mit'n rümm olwern. Öitza is Zeit sich za besinna u ua unara schöin Ousterbraich za denkn, uas Polerlweiha, una schöina Kirchn mit'n haalichn Grob un Ölberch. A us Ratschngöih u Schlüsslbüchsschöiß. Uaradln, tschegern, patscheckn, spieswerfn u rafln ho ich dou nuch kaane Kinna gseah. Wöi schöi wår dös u wår billich, Öitza kua nix taia gnouch sei u oina is an onarn neidisch.
Füa
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.