Rod Trötscherů. To byla po dlouhou dobu patrně nejvýznamnější rodina v Horním Slavkově, jak bohatstvím, tak vlivem. Hrála velkou roli ve správě města a čas od času i jako císařští úředníci / bronzová náhrobní deska v muzeu z roku 1579, umělecky zpracovaná.
Tichtelové z Tutzingu. Jejich rodovým sídlem byl Bärenhof na Arlberku, který se dnes jmenuje Tichtberg. Po prodeji dvora městu se zeman Tichtl von Tutzing odstěhoval do Čisté (Lauterbach).
Albin von der Niederheide, 1550. Prosadil úpravu smlouvy o rozdělení vody a užívání plavebního příkopu.
Zehrer von Rambsental, příbuzný rodu Hässlerů.
Adam von Mangold, obdržel v léno vesnici Robisgrün (Rabensgrün).
(Jméno pisatele je redakci známo.)
Portner am Kugelhof.** Sie erfanden die Pochmühlen und erbauten die ersten dieser Art / Holzstempel mit Eisenkappe
Die Familie Trötscher. Dies war lange Zeit hindurch wohl die bedeutendste Familie zu Schlaggenwald, sowohl was Reichtum als was Einfluß anbelangt. Sie spielte eine große Rolle in der Verwaltung der Stadt und zeitweise auch als kaiserliche Beamte / Bronzegrabplatte im Museum 1579, kunstvolle Arbeit
Tichtel von Tutzing. Ihr Stammsitz war der Bärenhof am Arlberg, der heute Tichtberg heißt. Nach Verkauf des Hofes an die Stadt zog sich der Junker Tichtl von Tutzing nach Lauterbach zurück
Albin von der Niederheide, 1550. Er setzte die Regelung des Wasserverteilungsvertrages und der Flössgrabenbenützung durch.
Zehrer von Rambsental, verwandt mit der Familie Hässler
Adam von Mangold, hat das Dorf Robisgrün (Rabensgrün) zu Lehen erhalten.
(Der Name des Einsenders ist der Schriftleitung bekannt).
Slavkovská „léčivá voda"
Naše městečko neleželo jen půvabně obklopeno chránícími kopci, mělo i jiné vzácnosti. Nejenže se málem stalo lázeňským městem díky objevu proslulého pramene pod hrází Sladovnického mlýna, který byl svého času slavnostně vysvěcen – existoval tu i jiný léčivý pramen, o kterém chci vyprávět. Ten musel být ovšem mnohem starší než zmíněný pramen a nikdo přesně nevěděl, kde má svůj původ.
Mnozí čtenáři si jistě vzpomenou na Seifertsgrünský potok. Tehdy vytékal z kopců kolem hostince Wiesenthal. Dnes odtud možná protéká touto částí obce i jiná voda, pokud tato část ještě vůbec existuje. Potok tedy vesele šplouchal kolem domů směrem ke sladovnickému mlýnu. U některých usedlostí ho také zadržovali, protože jeho vodu potřebovali na praní prádla a máčení kůží, kromě toho v mnoha domácnostech chtěli chovaným husám dopřát koupání. Pak ale rychle proběhl místní částí Seifertsgrün a spojil své vody s Povodňovým potokem, který sládek Bauer sváděl kanálem od náhonu ke svému mlýnu. Obě vody teď poháněly sladovnický mlýn a voda nahromaděná v této umělé nádrži byla v létě pro mnoho kluků krásným místem na čvachtání v bahně. Také husy tam plavaly ve slušném počtu. Kdo by si rád nevzpomněl na útulné klapání sladovnického mlýna přímo uprostřed městečka? Ještě dnes vidím sládka Bauera s moukou zaprášenou čepicí na hlavě, jak vykukuje z horní poloviny dveří – byly to dvoukřídlé dveře, jaké se v obci často používaly. Vodě Seifertsgrünského potoka nad viaduktem se přisuzovaly zvláštní léčivé účinky. Měla prý lidstvo zbavovat určitých očních neduhů. Nejeden občan či občanka si tam potají zašli a nabrali si z té vody džbánek.
Mě jako devítiletého školáka trápil zlý zánět očí. Pan doktor Singer mi každý druhý den před začátkem vyučování mazal oči hustou žlutou mastí, kterou mi špachtlí vetřel pod víčka. Do školy mě pak vodil spolužák. V žádném případě jsem nesměl zameškat vyučování, protože jsem nebyl žádný pilný žák a to zameškané bych po celou dobu nemoci nikdy nedohnal, kdybych do školy vůbec nechodil. Byl jsem tehdy ve třetí třídě. Pan učitel byl velmi přísný pedagog a dbal na to, aby se jeho žáci něčemu naučili. Tak jsem tam seděl se zalepenýma očima a poslouchal – jen na půl ucha – protože mě to neustálé přítmí občas uspávalo, jak ke mně jako z velké dálky doléhaly hlasy. Každý sluneční paprsek, který dopadl na můj obličej a bylo ho cítit i přes obvaz na očích, citelně bolel. To, co jsem slyšel na hodinách, mi v hlavě dlouho neutkvělo.
Das Schlaggenwalder „Heilwasser"
Unser Städtchen lag nicht nur reizvoll von Hügeln geschützt umgeben, es hatte auch ganz andere Kostbarkeiten aufzuweisen. Nicht nur, daß es beinahe zu einer Kurstadt erhoben worden wäre durch die Entdeckung einer berühmt gewordenen Quelle, unterhalb des Malzmühldammes, die ja seinerzeit gebührend eingeweiht worden war, hatte es auch noch eine Heilquelle gegeben, von der ich erzählen will. Allerdings muß sie viel älter gewesen sein als die vorher besagte Quelle und niemand wußte genau, wo diese Quelle ihren Ursprung nahm.
Es werden sich viele Leser an den Seifertsgrüner Bach erinnern. Er kam aus den Hügeln um das Wiesenthal-Wirtshaus herum — damals. Heute dürften andere Gewässer ebenfalls von dorther durch diesen Ortsteil fließen, soweit dieser noch vorhanden sein sollte. Also plätscherte dieser Bach munter an den Häusern vorbei zur Malzmühle. Bei manchem Anwesen wurde er auch angehalten, denn man brauchte sein Wasser, um darinnen die Wäsche und die Bloarn zu flahn, außerdem wollte man in vielen Haushalten den gehalteten Gänsen ein Badevergnügen bereiten. Aber dann durcheilte er rasch den Ortsteil Seifertsgrün und vereinigte sein Wasser mit dem des Flutbaches, das der Malzmüller Bauer durch einen Kanal von der Flut zu seiner Mühle leitete. Beide Gewässer betrieben nun die Malzmühle, und die in diesem künstlichen Damm eingeleiteten und gestauten Wasser waren im Sommer für viele Buben ein sehr schöner Matschplatz gewesen. Auch die Gänse schwammen in stattlicher Zahl darinnen. Wer erinnert sich da nicht gerne an das trauliche Geklapper der Malzmühle mitten im Städtchen? Ich sehe heute noch den Malzmüller Bauer mit seiner mehlverstaubten Mütze am Kopf aus der oberen Hälfte der Türe — es war eine zweigeteilte Türe wie sie im Ort öfters verwendet wurden — herausschauen. Dem Seifertsgrüner Bach sagte man seinem Wasser oberhalb des Viaduktes besondere Heilkräfte nach. Es sollte die Menschheit vor gewissen Augenleiden erlösen. So mancher Bürger oder Bürgerin schlich da heimlich hin und schöpfte ein Krüglein aus diesem Wasser.
Mich hatte als 9jähriger Schulbub eine böse Augenentzündung geplagt. Herr Dr. Singer verpflasterte jeden zweiten Tag, vor Schulbeginn, mit einer dicken gelben Salbe, die er mit einer Spachtel unter die Augenlider schmierte, meine Augen. Dann
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.