Obnovení hornické činnosti ve Schönfeld-slavkovském horním revíru v novější době
Napsal Ing. Karel Prosch, Donauwörth, dříve Horní Slavkov (Schlaggenwald)
Předmluva vydavatele. Náš krajan z Horního Slavkova, Ing. Karel Prosch, již velmi podrobně referoval v HB číslech 115, 116, 117 a 118 o výskytu rud a jejich těžbě v našem domovském hornickém revíru. Časově jeho líčení sahalo až do první světové války 1914/18. Těší mě, že dnes mohu začít se zveřejňováním dalšího příspěvku z jeho pera, v němž popisuje obnovení domovské hornické činnosti po první světové válce. On sám vedl toto obnovení za velkých potíží, přičemž mu byli po boku ochotní spolupracovníci. Na základě své vlastní činnosti v domovském hornictví a svých důkladných znalostí Schönfeld-slavkovského horního revíru je náš Karel Prosch dnes patrně jediný, kdo dokáže podat spolehlivé líčení o domovském hornictví v době po první světové válce až do konce druhé světové války v roce 1945. Jeho vylíčení jsou proto nejen odborně velmi poučná, ale mají i velkou domovskou hodnotu. Následující zpráva vychází na pokračování. Marterer
První světová válka skončila. Státní finanční příspěvky odpadly, a tím byl osud dolu „Wilhelm" prozatím zpečetěn. Téměř 800 pracovních sil přišlo o zaměstnání a krátce nato (1921–1923) zůstaly jen prázdné budovy, část byla dokonce zbořena. Důlní práva byla od dřívějších majitelů, anglicko-belgicko-německé společnosti, znovu odkoupena československým státem. Přesto zůstalo vše v klidu. Teprve na podzim roku 1934 přišel do dolu nový život. Skupina zkušených horníků pod vedením Belgičana van Duerma provedla první opravné práce. V březnu 1935 jsem na důl přišel i já a s velkou nadějí se pustilo do rozšiřování. Tehdy, jak známo, panovala velká nezaměstnanost.
Ačkoli jsme razili dobře rudonosné žíly a zjistili jsme značné zásoby, přišla už v červenci téhož roku z Londýna zpráva, že všechny práce se mají znovu zastavit a horníci propustit. Musel jsem vyjmout i velké čerpadlo, čímž byla těžební pole znovu zatopena vodou. Naděje na práci a chléb byla ta tam. Tehdy jsem se rozhodl, podnícen panem Albertem Fenklem (bydlícím v Hubu), získat od rakouského majitele, pana komerčního rady Lichtensterna z Vídně, šuřovní povolení na jiném dole, který byl osm desetiletí opuštěný. Bylo mi uděleno, a po podpisu dohody jsem v září 1935 zcela sám, vybaven pouze malou uhelnou lopatkou své matky, začal hledat starou steinbašskou lénní šachtu. Pan Albert Fenkl mi ukázal místo, kde prý kdysi šachta klesla do hloubky. On sám ji už neznal, jen to místo znal pan Fenkl ještě od svého otce.
Ze všech stran mi to bylo rozmlouváno, i od horního úřadu v Karlových Varech; ložiska prý byla vytěžena a škoda za každou práci. Vedle těchto
Die Wiederaufnahme des Bergbaues im Schönfeld-Schlaggenwalder Bergrevier in neuerer Zeit
Von Ing. Karl Prosch, Donauwörth, früher Schlaggenwald
Vorwort des Herausgebers. Bereits in den HB-Folgen 115, 116, 117 und 118 hat unser Schlaggenwalder Landsmann, Ing. Karl Prosch, über das Erzvorkommen und seine Gewinnung in unserem heimatlichen Bergbaurevier sehr eingehend berichtet. Zeitlich reichte seine Schilderung bis zum ersten Weltkrieg 1914/18. Ich freue mich, daß ich heute mit der Veröffentlichung eines weiteren Beitrages aus seiner Feder beginnen kann, in welchem er die Wiederaufnahme des heimatlichen Bergbaues nach dem ersten Weltkrieg beschreibt. Er selbst leitete diese Wiederaufnahme unter großen Schwierigkeiten ein, wobei ihm hilfsbereite Mitarbeiter zur Seite standen. Auf Grund seiner eigenen Tätigkeit im heimatlichen Bergbau und seiner genauen Kenntnis vom Schönfeld-Schlaggenwalder Bergrevier, ist unser Prosch Karl heute wohl der einzige, der über den heimatlichen Bergbau in der Zeit nach dem ersten Weltkrieg bis zum Ende des zweiten Weltkrieges im Jahre 1945 eine verläßliche Schilderung geben kann. Seine Ausführungen sind daher nicht nur fachlich sehr aufschlußreich, sondern sie haben auch großen heimatlichen Wert. Der folgende Bericht erscheint in mehreren Fortsetzungen. Marterer
Der erste Wetkrieg war zu Ende. Die staatlichen Zuschüsse an Geldern fielen weg und damit war das Schicksal der Zeche „Wilhelm" vorerst besiegelt. Nahezu 800 Arbeitskräfte verloren ihren Arbeitsplatz und kurze Zeit später (1921—1923) waren nur noch leere Gebäude übrig, ein Teil sogar abgerissen. Die Grubenrechte wurden von den früheren Besitzern, einer englisch-belgisch-deutschen Gesellschaft vom tschechischen Staat wieder erworben. Trotzdem blieb alles still. Erst im Herbst 1934 kam neues Leben in die Zeche. Eine Gruppe erfahrener Bergleute unter dem Belgier van Duerm führten die ersten Instandsetzungsarbeiten durch. Im März 1935 kam ich auf die Grube und der Ausbau wurde mit großer Hoffnung in Angriff genommen. Es herrschte damals bekanntlich große Arbeitslosigkeit.
Obwohl wir gut erzführende Gänge aufgefahren und ansehnliche Vorräte festgestellt hatten, kam bereits im Juli desselben Jahres der Bescheid aus London, daß alle Arbeiten wieder einzustellen und die Bergleute zu entlassen sind. Auch die große Pumpe mußte ich wieder herausnehmen und damit wurden die Abbaufelder neuerlich unter Wasser gesetzt. Eine Hoffnung auf Arbeit und Brot war dahin. Da faßte ich den Entschluß, angeregt durch Herrn Albert Fenkl (Hub, daselbst wohnhaft), die Schurferlaubnis auf einer anderen seit 8 Jahrzehnten verfallenen Grube von dem österreichischen Besitzer, Herrn Kommerzienrat Lichtenstern, Wien, zu erhalten. Sie wurde mir auch erteilt und nach Unterschrift der Vereinbarung begann ich im September 1935 ganz allein, nur mit einer kleinen Kohlenschaufel meiner Mutter ausgerüstet, den alten Steinbacher Lehenschacht zu suchen. Herr Albert Fenkl zeigte mir die Stelle, wo einmal der Schacht niedergegangen sein soll. Er selbst kannte ihn auch nicht mehr, nur die Stelle wußte Herr Fenkl noch von seinem Vater.
Von allen Seiten wurde mir abgeraten, selbst vom Bergamt in Karlsbad; die Lagerstätten seien abgebaut und schade für jeden Handgriff. Neben diesen
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.