Pověsti rodného kraje

Převzato ze „Sborníku pověstí rodného kraje", který vydal ředitel měšťanské školy Johann Hahn (†1933) v Horním Slavkově (Schlaggenwald). Protože tento sborník pověstí dnes už není k dostání, začal jsem ve 119. čísle našeho Heimatbriefu se zveřejňováním pověstí rodného kraje, které zaznamenal Johann Hahn. Níže následují další čtyři pověsti.

Marterer

Zmizelé dítě

Byla jednou jedna chudá žena, která šla na Velký pátek na Krudum sbírat dříví. Vzala s sebou i své malé dítě, aby mu doma nehrozilo žádné nebezpečí. Když přistoupila k jednomu křoví, vyskočil z něj bílý, třínohý zajíček.

Užasle se žena za tím podivným zvířetem dívala, ale ještě víc se podivila, když mezi stromy spatřila nádherný dům, do jehož otevřených dveří zajíček utekl. Přistoupila blíž a viděla, že v průjezdu stojí sudy a bedny plné zlata a stříbra. Vzpomněla si na svou hořkou bídu, posadila své dítě na jednu z beden a odnášela zlato a stříbro ven, kolikrát jí to zástěra dovolila.

Udělala ještě jednu cestu, aby si naplnila koš až po okraj. Když se ale z ní vrátila, dům i s dítětem zmizel. Naříkajíc běhala po lese, prodírala se hledajíc mezi stromy a keři, ale dítě bylo a zůstalo nezvěstné. Proklínala zlato i stříbro a byla by dala všechno, kdyby tím mohla dítě získat zpět.

Uplynul rok a těžce zkoušená žena šla znovu na Krudum. Tam se na stejném místě znovu objevil třínohý zajíček a znovu tam stál i ten nádherný dům. S bušícím srdcem vstoupila žena do brány a k své nevýslovné radosti sedělo její milované dítě přesně na tom místě, kam je před rokem posadila. Přinesené zlato rychle nasypala do sudů a se svým dítětem spěchala pryč. Když vyšla z dosahu lesa, zeptala se: „Mé milé dítě, kdo tě to vlastně živil a staral se o tebe?" „Ach, matko," řeklo dítě, „nějaká krásná bílá paní mě živila a starala se o mě."

Tichtelhof

Kdysi si loupežníci vyzvěděli, že pán z Tichtelhofu, rytířského sídla u Horního Slavkova, odjel na nějakou slavnost. Vnikli do dvora, vyplenili ho, zabili doma zůstavší dceru, jediné dítě rytíře, a mrtvolu hodili do šachty. Poté se lupiči pustili do dělení kořisti, přitom se pohádali a strhla se rvačka, z níž zůstal naživu jen jeden z nich. Majitel Tichtelhofu se odstěhoval a jeho panství zpustlo. Mrtvola zavražděné byla později nalezena a pohřbena, ale její duch dodnes obchází. Protože byla poslední ze svého rodu, musela jako bílá paní bloudit na místě sídla svých předků až do hodiny svého vykoupení. Nikomu neškodí, ale svádí z cesty ty, kteří chtějí zvednout poklady odpočívající v zemi. Jen jedné ženě se podařilo na Velký pátek proniknout do otevřené hory a odnést odtud spoustu zlata. Protože ale zapomněla na ně položit posvěcený předmět, měla druhého rána ve své truhle místo zlata hobliny.

věta pokračuje na dalším listu ⟶