Horní Slavkov (Schlaggenwald), české koncentrační tábory a otázka promlčení zločinů proti lidskosti
Od Toni Herget
Valné shromáždění OSN nedávno většinou hlasů (58 pro, 7 proti, 36 se zdrželo) schválilo úmluvu o nepromlčitelnosti válečných zločinů, zločinů proti lidskosti, zločinů rasové diskriminace a genocidy. Komunistické Polsko, horlivě podporované všemi ostatními komunistickými státy, tuto záležitost z politických důvodů rázně prosazovalo, aby tím především dostalo do kleští Spolkovou republiku Německo, kde se v Bundestagu chystá vyjasnění otázky promlčení válečných zločinů.
Komunistické státy se přitom řídily zkušenostmi a praxí poválečné doby: zločinci byli výhradně Němci. Apelovalo se na jejich morální cítění, mysleli však na jejich peněženku, případně na politický nátlak. Je správné, že jsou před soud stavěni lidé, kteří se provinili proti lidskosti. Ale opravdu na tomto širokém poli chyběli jen Němci? Copak neexistovala Drážďany, Katyň, Hirošima, miliony mrtvých při vyhnání, abych jmenoval jen několik událostí, které by ani světu neměly být zcela neznámé? Komunistický Východ pevně počítá s tím, že z různých komplexů Němců bude i nadále čerpat nemalé výhody. Přitom se vychází z toho, že Němci sice byli jako vojáci docela stateční, ale jako civilní občané se stěží vyznamenávali občanskou statečností, protože příliš dlouho se vážila jen vojenská odvaha. Nepřetržité propagandistické zpracovávání a politický nátlak navíc ve SRN způsobily, že se zdánlivé skutečnosti vytvořené druhou světovou válkou z velké části chtějí uznávat.
Počítá se s tím, že se Němci kvůli přemíře komplexů a pověstné neznalosti dějin vzdají svých nejlepších trumfů dřív, než vůbec začnou jednání o budoucím míru. Tento faktor bere komunistický Východ dlouho v úvahu při protiněmeckém chování jinak normálních lidí. Politika úlisné vstřícnosti dalších politických kruhů ve SRN, jíž podobnou lze ve světě jen stěží najít, se už dlouho uchází o přízeň východních diktátorů a dokazuje, že dobrý obchodník ještě zdaleka nemusí být dobrým politikem.
Boj o varšavské ghetto nebo zničení české vesnice Lidice vyvolaly celosvětovou kampaň. Co ale dokázali Němci udělat z obřího zločinu vyhnání a obřího zabrání území? Co vlastně samotný německý národ ví o tragédiích, které se odehrály v letech 1944/46 na německém východě? Co o tom ví svět? A čí je vina, že v roce 1969 o tom neví ani vlastní národ, ani svět? Musíme se bít v prsa a musíme obviňovat sami sebe, místo abychom naříkali, jak nespravedlivý je svět. Právo není samo od sebe právem. Právu je třeba dodat důraz! Osvěta a propaganda musí být pochopeny. Češi dokázali z vesnice Lidice udělat celosvětový propagandistický hit, přičemž asi 200 politováníhodných obětí politickým významem daleko převyšovalo asi 240 000 sudetoněmeckých obětí vyhnání – po válce. Jak má náš národ, jak má svět zastupovat německé zájmy, když to, co by Němci měli přednést, je zastupováno tak žalostně špatně? Vina začíná u každého jednotlivce z nás, dopadá na celý německý národ, na krajanská sdružení stejně jako na spolkovou vládu. Z této neschopnosti nebo z tohoto nechtění se ale jinde razí politická mince a účet musíme zaplatit my sami.
Schlaggenwald, die tschechischen KZs und die Frage der Verjährung von Verbrechen gegen die Menschlichkeit
Schlaggenwald, die tschechischen KZs und die Frage der Verjährung von Verbrechen gegen die Menschlichkeit
Von Toni Herget
Die UNO-Vollversammlung hat kürzlich mit Mehrheit (58 Ja-, 7 Nein-Stimmen bei 36 Enthaltungen) die Konvention über die Nichtverjährbarkeit von Kriegsverbrechen, Verbrechen gegen die Menschlichkeit, Verbrechen der Rassendiskriminierung sowie von Völkermord beschlossen. Das kommunistische Polen, eifrig unterstützt von allen anderen kommunistischen Staaten, hat diese Angelegenheit aus politischen Gründen forsch vorangetrieben, um dabei vor allem die Bundesrepublik Deutschland in die Zange zu bekommen, wo eine Klärung in bezug auf die Verjährung von Kriegsverbrechen im Bundestag ansteht.
Die kommunistischen Staaten ließen sich dabei von den Erfahrungen und der Praxis der Nachkriegszeit leiten: Verbrecher waren ausschließlich die Deutschen. Man appellierte an ihr moralisches Gefühl, dachte aber an ihr Portemonaie oder an politischen Druck. Es ist richtig, daß Menschen vor Gericht gestellt werden, die sich gegen die Menschlichkeit vergangen haben. Doch haben auf diesem weiten Feld wirklich nur Deutsche gefehlt? Gab es kein Dresden, kein Katyn, kein Hiroschima, keine Millionentoten bei der Vertreibung, um nur einige Ereignisse zu nennen, die auch der Welt nicht ganz unbekannt sein dürften? Der kommunistische Osten rechnet fest damit, daß aus den verschiedensten Komplexen der Deutschen auch weiterhin unerhebliche Vorteile zu ziehen sein werden. Dabei geht man davon aus, daß zwar die Deutschen als Soldaten recht tapfer waren, als zivile Bürger sich aber kaum durch Zivilcourage auszeichneten, weil zu lange nur der soldatische Mut im Ansehen stand. Propagandistische Dauerberieselung und politischer Druck haben zudem in der BRD bewirkt, daß man die Schein-Realitäten, die durch den zweiten Weltkrieg geschaffen wurden, vielfach anerkennen will.
Man rechnet damit, daß sich die Deutschen vor lauter Komplexen und der notorischen Geschichtsunkenntnis ihrer besten Trümpfe begeben werden, bevor noch die Verhandlungen für einen künftigen Frieden beginnen. Bei der antideutschen Verhaltungsweise sonst normaler Menschen wird dieser Faktor seit langem vom kommunistischen Osten in Rechnung gestellt. Die Gefälligkeitspolitik weiter politischer Kreise in der BRD, die ihresgleichen in der Welt sucht, buhlt ja seit langem um die Gunst der östlichen Diktatoren und stellt unter Beweis, daß ein guter Kaufmann noch lange kein guter Politiker sein muß.
Der Kampf um das Warschauer Getto oder die Angelegenheit der Vernichtung des böhmischen Dorfes Lidice haben eine Weltkampagne zustandegebracht. Was haben aber die Deutschen aus dem Riesenverbrechen der Vertreibung und dem Riesenlandraub zu machen verstanden? Was weiß überhaupt das eigene deutsche Volk, was sich an Tragödien 1944/46 im deutschen Osten abgespielt haben? Was weiß darüber die Welt? Und wessen Schuld ist es, daß im Jahre 1969 weder das eigene Volk noch die Welt darüber Bescheid wissen? Wir müssen uns selbst an die Brust klopfen und müssen uns selbst anklagen, statt zu lamentieren, wie ungerecht die Welt sei. Recht ist nicht von selbst Recht. Dem Recht muß Nachdruck verliehen werden! Aufklärung und Propaganda müssen verstanden sein. Die Tschechen haben aus dem Dorf Lidice einen propagandistischen Weltschlager zu machen verstanden, wobei die rund 200 bedauernswerten Opfer an politischer Bedeutung die rund 240 000 sudetendeutschen Opfer der Vertreibung — nach dem Kriege — weit überragten. Wie will unser Volk, wie die Welt deutsche Interessen vertreten, wenn man das, was die Deutschen vorzubringen hätten, so miserabel schlecht vertritt? Die Schuld beginnt bei jedem Einzelnen von uns, trifft das ganze deutsche Volk, die Landsmannschaften wie die Bundesregierung. Aus dieser Unfähigkeit oder dem Nichtwollen wird aber anderswo politische Münze geschlagen und die Rechnung haben wir selbst zu bezahlen.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.