⟵ věta pokračuje z předchozího listu

mohl své místo opět převzít a učitelka Löschnerová se mohla vrátit na obecnou školu. Škola tak měla znovu 5 tříd. Chlapecká škola se stala lazaretem pro raněné a nemocné vojáky, takže výuka chlapců musela být přeložena do budovy dívčí školy. Školní budova tak byla obsazena od rána do pozdního večera, neboť výuka chlapců i dívek nesměla být přerušena.

Výuka ručních prací byla zcela ve službách války. Pletlo a šilo se jen pro vojáky v poli. Kvůli nedostatku potravin byly zavedeny potravinové lístky, jejichž vydáváním a mnoha vedlejšími pracemi byly učitelky navíc zaměstnány. Vydávání lístků probíhalo v úřední budově vedle chlapecké školy. K nedostatku potravin se přidal nedostatek uhlí. Školy už nebylo možné vytápět, učitelé i žáci seděli v zimě mrznoucí ve třídách. Nakonec vypukla ještě chřipková epidemie, která si ve městě i na venkově vyžádala nesčetné oběti. Dne 4. října 1918, krátce před koncem války, musely být školy na neurčito uzavřeny. Výuka mohla znovu začít až v prosinci.

Postupně se hojily rány, které válka zasadila, a ve škole začal nový život. Za mezitím zesnulého učitele

[obr] Učitelský sbor dívčí školy v Horním Slavkově 1907/08 Zleva doprava, 1. řada vpředu: Helene Kletetschková, ředitel Johann Hahn, Gustav Dotzauer, Elisabeth Schilhablová. — 2. řada vzadu: Rudolf Hubana, Marie Gothová, katecheta (neznámý), Franziska Reisenauerová (později provdaná Keilwerthová), Otto Fischer, Paula Glasauerová.

věta pokračuje na dalším listu ⟶