Život ve Gfellu

Ohlédnutí za děním ve vsi

Napsala Emma Schuster †, Gfell/Kaufbeuren-Neugablonz

9. pokračování

Dne 28. července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku, právě o annenské pouťové neděli. Můj otec byl tehdy obecním starostou. Dodnes si dobře pamatuji, jak toho osudného dne vjel na náš dvůr kočár se dvěma úředníky z okresního hejtmanství v Lokti. Otec nám řekl: „Teď je tu válka." Úředníci přivezli povolávací rozkaz pro vojáky v aktivní službě a první záložníky. Byli jsme z toho úplně vyděšení. Přesto povolaní tuto annenskou pouť oslavovali až do časného rána. Někteří ani nešli domů; nechali si k nám do hostince přinést kufříky. Po povzbudivém rozloučení, které pronesl první radní Franz J. Lenk, vykročili ven na silnici a volali: „Za čtyři týdny jsme zase doma!"

Dopadlo to však bohužel úplně jinak. Následovaly další odvody, povolávali dokonce muže až do 50 let a nejmladší odváděli už v 18 letech. Zavedly se potravinové lístky a přídělový systém na tabák, obuv a textil. Sklizené obilí bylo nutné odevzdávat. Z Polska přišli židovští uprchlíci, které ubytovali v sále hostince U Schusterů. V Horním Slavkově (Schlaggenwald) zřídili na jaře 1915 záložní lazaret, který ale na podzim téhož roku zase zrušili. Nedostatek potravin se stupňoval až k nesnesitelnosti, chléb se míchal s bramborami a kukuřičnou moukou, pilo se jen náhražkové pivo. V roce 1917 se muselo obyvatelstvu vydávat treska a řepa, aby se alespoň trochu zmírnila velká hladová nouze. Měšťané se hrnuli do vesnic, aby tam sháněli potraviny na melouch. V roce 1918 došlo v Horním Slavkově kvůli katastrofálnímu nedostatku potravin ke vzbouření.

Úřady nařídily na vesnicích domovní prohlídky, které prováděl válečný obilní komisař Weidl (zvaný Federer) za asistence vojska. Tímto způsobem byla pokryta i potřeba pro Gfell. Akce odsunu dětí na venkov do Uher se Gfell nezúčastnil. Přesto některé mladé dívky odešly kvůli lepším životním podmínkám do Uher do služby, ale hned po skončení války se zase vrátily. Na podzim 1918 vypukla ještě chřipková epidemie, která si vyžádala oběti i ve Gfellu. Navzdory hrdinnému boji našich vojáků, navzdory upsaným válečným půjčkám a akci „Zlato jsem dal za železo" skončila první světová válka porážkou centrálních mocností Německa a Rakousko-Uherska. Gfell oplakával 25 padlých, což byl vzhledem k počtu obyvatel vysoký krvavý odvod (viz 62. HB, strana 19). Jejich jména byla zvěčněna na pomníku padlých, který byl postaven v roce 1924. Na slavnostní odhalení si jistě ještě mnozí Gfellané vzpomínají. Pomník vytvořil sochař Herzog z Horního Slavkova. Mezi padlými byli tři vzdělanci: správce statku Karl Fechter, vrchní učitel Karl Heß a učitel měšťanské školy Adolf Heß.

Po rozpadu Rakouska-Uherska byla 28. října 1918 v Praze vyhlášena Československá republika, do níž bylo neprávem začleněno sudetoněmecké osídlené území. Z tohoto důvodu došlo 4. března 1919 ve všech větších městech Sudet k demonstracím sudetoněmeckého obyvatelstva. Do těchto pokojných projevů vůle zazněly výstřely české soldatesky. Byli mrtví, první oběti za sudetoněmecké právo na domov. První Československá republika sice měla demokratickou formu vlády, ale Němci byli znevýhodňováni v národnostním i hospodářském ohledu. Starou rakouskou měnu vystřídala

věta pokračuje na dalším listu ⟶