Josefu Weissovi z Mnichova, který nám tuto hostinskou místnost zprostředkoval a v níž jsme mohli prožít pár radostných hodin shledání. Děkuji také všem krajanům, kteří se zúčastnili Sudetoněmeckého dne 1966, a podpořili tak snahy naší národnostní skupiny.

Marterer

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Horní Slavkov a jeho dopravní cesty

Napsal Rudi Marterer

Naše rodné město Horní Slavkov (Schlaggenwald) bylo po kolejích i po silnici napojeno na velkou dopravní síť. Nejprve je třeba zmínit dobře vybudovanou průjezdní silnici, která vedla z Lokte (Elbogen) přes Zechtal do Krásna (Schönfeld). Od Lokte se dotýkala severního okraje města u kostela sv. Anny (špitálního kostela), pak procházela Neustadtem k náměstí a dále přes Hauptstraße k Horní ulici, kde u viaduktu opouštěla území města směrem na jih ke Krásnu.

V Krásně se tato silnice rozdvojovala – jedna odbočka vedla na Petschau, druhá na Čistou (Lauterbach). I v Lokti se silnice přicházející z Horního Slavkova dělila na dvě odbočky: jedna směrem na západ na Sokolov (Falkenau) a Cheb, druhá severovýchodně na Karlovy Vary. Není tedy divu, že na této průjezdní silnici panoval v dřívějších staletích, kdy v Horním Slavkově ještě vzkvétala těžba cínu, čilý provoz oběma směry. Po ní přiváželi formani koňskými povozy do hornického města sůl a jiné zboží a zase je opouštěli naloženi cínem a cínovým zbožím.

V úseku Elbogen–Horní Slavkov měla tato silnice několik ostrých a nepřehledných zatáček, které se s motorizací dopravy a s tím spojeným zvýšením rychlosti vozidel staly nebezpečnými místy. Dva z těchto nebezpečných bodů, jeden u kostela sv. Anny a druhý u Meitnerova mlýna, byly odstraněny narovnáním silnice. Na území města byla trasa silnice od budovy konzumu až po pivovar korytem Flutbachu velmi stísněná a provozu velkých autobusů a nákladních automobilů už sotva stačila. Nejnebezpečnějším místem byl takzvaný „konzumní roh"; právě zde tragicky zahynul na svém motocyklu i náš krajan z Horního Slavkova Ludwig Hubl, a v bouřlivých květnových dnech roku 1945 zde se svým vozem Kübelwagen smrtelně havaroval příslušník německé branné moci.

Poslední zmíněná nehoda, jejímž jsem byl svědkem, se stala takto: v této ostré a nepřehledné zatáčce přijížděl od zimy velký americký armádní vůz, který německý řidič uviděl, teprve když se svým vozem objel roh domu. Aby zabránil srážce, strhl německý voják svůj Kübelwagen prudce doprava, vůz plnou silou narazil do zábradlí Flutbachu, převrátil se a přes tři až čtyři metry vysokou zeď se zřítil dolů do Flutbachu. Trvalo dlouho, než se o zraněného někdo postaral – ten už však nežil a byl pravděpodobně usmrcen už nárazem a pádem. Vražedná válka tohoto vojáka nechala naživu, a teprve když zbraně umlkly, přišel při této tragické nehodě o život – a jeho blízcí marně čekali na jeho návrat.

věta pokračuje na dalším listu ⟶