Život v Gfellu
Vzpomínka na dění v obci
Od Emmy Schusterové †, Gfell/Kaufbeuren-Neugablonz
8. pokračování
V Gfellu byly tři hostince, jeden z nich se sálem pro taneční zábavy, dále obchod se smíšeným zbožím, obuvník, kovář, kolář, umělecký mlýn spojený s pekárnou, pila s výrobou dřevité vlny, truhlářství a elektrotechnický podnik. Všichni tři hostinští byli členy Svazu hostinských a ubytovacích živností. Autorské poplatky za hudební produkce se musely odvádět organizaci STAGMA, zatímco povolení k tanečním a jiným zábavám, stejně jako k prodloužení policejní zavírací doby, se muselo vyřizovat u okresního úřadu v Lokti.
Nyní k rodákům z Gfellu, kteří to ve světě dotáhli díky pilnosti a šikovnosti daleko a našli své štěstí. Z usedlosti č. 53 (u Wolfů) odešel v roce 1905 do Ameriky syn Josef Jessl, vyučený obchodník, a později v roce 1912 i jeho bratr Max Jessl, který se vyučil čalouníkem a sedlářem. Dodnes si vzpomínám, jak řídící učitel Emanuel Axmann dostával od farmáře Josefa Jessla z Ameriky různé exempláře bavlníkové rostliny, které pak byly k vidění ve vitríně visící na stěně školní třídy.
Bratr Karl Jessl si zase v roce 1908 vybral, že bude vykonávat své řemeslo číšníka v Anglii (v Londýně). Naposledy působil jako obchodník a farmář pěstující jahody v Romsay u Londýna. Jeho jediný syn Charly Jessl, který strávil větší část dětství v Gfellu a chodil zde i do školy, později převzal otcův majetek.
Řada zedníků, malířů, tesařů a číšníků z Gfellu odcházela během sezóny do Saska, hlavně do Chemnitz a Lipska. Těmto lidem se říkalo Sachsengänger – ti, co chodí do Saska. V roce 1905 se mlynář Anton Frisch se svou početnou rodinou přestěhoval z Birku do Gfellu a převzal zde „Kohlmühle" (Uhelný mlýn). Paní Frischová byla sestrou předchozího majitele, pana Tächla. Jak to v životě bohužel často bývá, rodina Frischových po několika letech přišla o živitele. Oba nejstarší synové, Josef a Ernst, sotva vyšli ze školy, museli se s matkou podělit o starosti. To je brzy zocelilo. Oženili se v mladém věku a navzdory nezdarům způsobeným dvěma požáry dokázali usedlost znovu pozvednout a vzorně ji vést.
Po první světové válce nahradil mlynář Josef Frisch staré mlecí zařízení moderním uměleckým mlýnem a později zavedl i pekárnu. Druhý bratr, Ernst Frisch, jemuž patřila pila, zavedl výrobu dřevité vlny. Oba podniky se velmi dobře rozvíjely. Třetí bratr Franz založil v Gfellu elektrotechnický podnik. Ve spolkovém a společenském životě byli „Kohlmüllerové" velmi oblíbení a vždy první na place. Ernst a Josef jako veselí zpěváci z mužského pěveckého spolku Töppeles významně přispívali k dobré náladě a zdaru mnohé akce.
Karl Schöberl, který absolvoval odbornou školu pro nábytkářský průmysl v Kynšperku nad Ohří, si po svatbě zařídil vlastní truhlářství s moderními stroji. Díky mistrovské zručnosti majitele byl tento podnik velmi výkonný. Franz Weinhart, který jako obuvník zřejmě zdědil po otci cit pro řemeslo, byl především znám jako odborník na výrobu krásných holínek. Jeho hudebně nadaný syn Franz, jenž nám byl bohužel příliš brzy vyrván smrtelnou dopravní nehodou, složil pochod „Der Heimat die Treue" (Věrnost domovině), který měl premiéru na krajanském srazu v Roßhauptenu, přičemž skladatel sám dirigoval. Na tomto místě chceme jmenovat ještě jednoho hudebně zdatného rodáka z Gfellu, a sice Camilla Schustera, syna okresního školního inspektora Wenzela Schustera, který svého času působil jako hudební ředitel ve Flensburgu. Další gfellský rodák, Franz Simon, je profesionálním hudebníkem v Torně (sovětská zóna).
Das Leben in Gfell — Ein Rückblick auf das Dorfgeschehen (8. Fortsetzung)
Das Leben in Gfell
Ein Rückblick auf das Dorfgeschehen
Von Emma Schuster †, Gfell/Kaufbeuren-Neugablonz
8. Fortsetzung
In Gfell waren drei Gasthäuser, eines davon mit Tanzsaal, ein Kaufladen, ein Schuhmacher, ein Schmied, ein Wagner, eine Kunstmühle, zugleich Brotbäckerei, ein Sägewerk mit Holzwolleerzeugung, eine Tischlerei und ein Elektrounternehmen. Die drei Gastwirte waren Mitglieder beim Verband des Gaststätten- und Beherbergungsgewerbe. Die Autorengebühren für Musikdarbietungen mußten an die STAGMA abgeführt werden, während die Bewilligung für Tanz- und sonstige Veranstaltungen, sowie für die Überschreitung der polizeilichen Sperrstunde, beim Landratsamt in Elbogen einzuholen war.
Nun zu den Gfeller Landsleuten, die in der Welt draußen durch Fleiß und Tüchtigkeit hochgekommen sind und ihr Glück gefunden haben. Aus dem Anwesen Nr. 53 (ban Wolfn) ist der Sohn Josef Jessl, der gelernter Kaufmann war, im Jahre 1905, und später im Jahre 1912 sein Bruder Max Jessl, der das Tapezierer- und Sattlerhandwerk erlernt hatte, nach Amerika ausgewandert. Ich kann mich noch heute daran erinnern, wie der Schulleiter Emanuel Axmann vom Farmer Josef Jessl aus Amerika verschiedene Exemplare der Baumwollpflanze geschickt bekam, die dann in einem Schaukasten, der an der Wand im Schulzimmer hing, zu sehen waren.
Der Bruder Karl Jessl wiederum zog es im Jahre 1908 vor, seinen Beruf als Kellner in England (London) auszuüben. Er war zuletzt Kaufmann und Erdbeerfarmer in Romsay-London. Sein einziger Sohn Charly Jessl, der den Großteil seiner Kindheit in Gfell verbrachte und auch hier zur Schule ging, übernahm später den väterlichen Besitz.
Etliche Maurer, Maler, Zimmerleute und Kellner aus Gfell gingen während der Saison nach Sachsen, hauptsächlich nach Chemnitz und Leipzig. Man nannte diese Leute Sachsengänger. Im Jahre 1905 übersiedelte der Müller Anton Frisch mit seiner kinderreichen Familie von Birk nach Gfell und übernahm hier die „Kohlmühle". Frau Frisch war eine Schwester des vorherigen Besitzers Tächl. Wie es leider so oft im Leben ist, verlor die Familie Frisch nach wenigen Jahren den Ernährer. Die beiden ältesten Söhne Josef und Ernst, kaum der Schule entwachsen, mußten nun die Sorgen mit der Mutter teilen. Das machte sie bald lebensreif. Sie verheirateten sich in jungen Jahren und verstanden es, trotz der Rückschläge durch zwei Brände das Anwesen wieder hochzubringen und musterhaft zu führen.
Nach dem ersten Weltkrieg wurde von dem Müller Josef Frisch das alte Mahlwerk durch eine moderne Kunstmühle ersetzt und später noch die Bäckerei eingeführt. Der zweite Bruder Ernst Frisch, dem das Sägewerk gehörte, nahm die Erzeugung von Holzwolle auf. Beide Betriebe entwickelten sich sehr günstig. Der dritte Bruder Franz gründete in Gfell ein elektrotechnisches Unternehmen. Im Vereins- und Gesellschaftsleben waren die „Kohlmüller" sehr beliebt und immer die ersten am Platze. Ernst und Josef als lustige Sangesbrüder vom Männergesangverein Töppeles trugen wesentlich zur guten Stimmung und zum Gelingen mancher Veranstaltung bei.
Karl Schöberl, der die Königsberger Fachschule für Möbelindustrie absolvierte, hat sich nach seiner Verheiratung eine eigene Tischlerei mit modernen Maschinen eingerichtet. Auf Grund der meisterlichen Tüchtigkeit des Inhabers war dieser Betrieb sehr leistungsfähig. Franz Weinhart, der als Schuhmacher anscheinend das berufliche Fingerspitzengefühl von seinem Vater erbte, war vor allem als Fachmann für die Anfertigung schöner Stiefel bekannt. Sein musikalisch begabter Sohn Franz, der uns leider durch einen tödlichen Verkehrsunfall viel zu früh entrissen wurde, hat den Marsch „Der Heimat die Treue" komponiert, der beim Heimattreffen in Roßhaupten uraufgeführt wurde, wobei der Komponist selbst dirigierte. An dieser Stelle wollen wir noch einen auf musikalischem Gebiet versierten Gfeller nennen, und
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.