⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Přesto se úpadek a zpustošení v bývalém sudetoněmeckém území nedá zatajit. Proud turistů však směřuje především do Prahy, do lázeňských měst nebo do hor. Který západní turista by chtěl se svým autem po špatných vedlejších silnicích jezdit do zpustošených oblastí? Sladkým hlasem se v německém vysílání Pražského rozhlasu ohlašují jako turistická atrakce české hrady a zámky, tiché lesy a především zlatá Praha.

„V našich lesích nenajdete žádné zákazové tabule, protože u nás neexistuje soukromé vlastnictví," prohlásila nedávno jedna česká rozhlasová hlasatelka. Poněkud odvážné tvrzení, které neodpovídá pravdě. Turista, který chce projít Slavkovským lesem (Kaiserwald), totiž po krátké chvíli stane před tabulí: „Pozor! Vojenský zakázaný prostor! Vstup zakázán!" Uprostřed Slavkovského lesa se totiž nachází radiová stanice československé armády. Podobných vojenských zakázaných prostorů je v bývalém sudetoněmeckém osídleném území všude dost. Ještě leckteré odvážné tvrzení státní turistické propagandy by bylo možné vyvrátit.

Také většina západoněmeckých novinářů a rozhlasových hlasatelů, kteří houfně putují do lidově demokratického Česka, je ve svých zprávách plná chvály na zlatou Prahu, na pohostinnost Čechů, na krásy země. O poměrech v Sudetech však téměř vůbec nepíší. Proč taky? Vždyť to byli jen ti zlí sudetští Němci, kteří byli odtud vyhnáni z domova a ze dvora. Tímto horkým bramborem si člověk ve Spolkové republice může jen spálit prsty. Proto se ho raději nikdo ani nedotýká. Marterer

„Právo zvítězí"

XVII. sudetoněmecký den

17.–19. června 1966, Mnichov

věta pokračuje na dalším listu ⟶