Humor z domova

Štědrý. Lenzer-Gustl byl se svou Karlinou na hasičském krajském sletu v Langreuthu. Když se u výčepu piva zdržel trochu déle, najednou zvolal:

„Ježíšmarjá, moje stará je pryč! Moje stará je pryč!"

Tu ho utěšoval Görgl z Kleinreuthu:

„Netrap se s tím! Proč se kvůli tomu tak rozčiluješ? — Já ti dám tu svou, a ani za to nechci ani krejcar!"

Správný lék. V lékárně žádal jeden muž prostředek proti hroznému kašli. Mladý lékárník mu dal lahvičku ricinového oleje. Jakmile byl muž venku za dveřmi, řekl starý lékárník: „Ale pane kolego, vždyť jste tomu muži dal něco úplně nesprávného!" — „Ale kdepak," odvětil na to mladý lékárník, „to bylo přesně to pravé! Až si ten ricinový olej vypije, bude se muset tak držet, že ho to už podruhé kašlat pořádně nepustí."

Mamáá!

Při „humánním" vysídlení z rodné vlasti v roce 1946 se ledacos přihodilo, často docela nečekaně. Jedna rodina z Königswerthu se nechtěla vzdát svého majetku ve větším množství říšskomarkových bankovek a přemýšlela, jak by nejlépe dokázala tento přebytek říšských marek propašovat přes obávanou kontrolu. Tříletá dcerka, Annerl, si právě hrála se svou panenkou, která při známém pohybu náhle zvolala „Mamáá!"

A starostliví rodiče hned věděli, jak by to mohli zkusit. Vzali panenku, napěchovali její kožené tělíčko přebytečnými říšskými markami a poučili malou Annerl, aby byla panence „dobrou mamou", i kdyby během celé cesty už nekřičela „Mamáá!". Malá Annerl svou panenku hýčkala a projevila pro přání svých rodičů největší pochopení.

V táboře v Sokolově (Falkenau) musela rodina veškerý svůj majetek předložit přísnému komisaři, což při vší okolkovosti proběhlo rychleji, než se čekalo.

Český komisař, který také trochu lámanou němčinou mluvil, se malé zeptal, zatímco ta podle matčina předchozího pokynu křečovitě svírala svou panenku: „Umí si tvoje panenka řéct ‚Mamáá!'?"

Malá bez váhání odpověděla: „Už nekřičí ‚Mamáá!', mamě marky sebrali!"

Starostliví rodiče byli sdílností Annerl nemálo vyděšeni, ale komisař byl přesvědčen, že dítě koktá, pohladil panenku a řekl: „Ty máš hodnou mamáá!"

Annerl přitiskla panenku ještě pevněji k sobě, rychle utíkala dál a ještě jednou zavolala zpátky na komisaře: „Už nekřičí ‚Mamáá!', mamě marky sebrali!"

Komisař s úsměvem odpověděl: „Ty máš hodnou mamáá!"

Josef Weitzer

věta pokračuje na dalším listu ⟶