Mezihra v Horním Slavkově (Schlaggenwald)
Další úryvek z románu „Es hebt uns die Welle ins letzte Geheimnis" od Ernsta Franka
Město bylo v horečném vzrušení. Před radnicí čekali od časných hodin muži i ženy. Jejich počet mohl dosahovat několika stovek. Všichni chtěli být přítomni popravě.
Žebrák Georg Fischer, který ještě před pár týdny chodil od domu k domu a vybíral almužny pro pohořelé ze Schlüsselfeldu, který uměl získat i podporu z kazatelny, takže z Horního Slavkova vysál slušné jmění, žebrák Georg Fischer měl být dnes na šibenici zbaven života. Celý Horní Slavkov přispěl, celý Horní Slavkov chtěl být nyní u toho, až bude na dobrodruhovi, žebrákovi a podvodníkovi vykonán spravedlivý trest.
Také Clemens a Ursula čekali na Novém trhu. Margarete zůstala doma. Bála se, že by jí rozrušující průvod mohl uškodit vzhledem k jejímu stavu. Stačilo jí vědět, že podvod dojde svého trestu. Město se dozvědělo – ještě zatímco žebrák provozoval své řemeslo po domech –, že Schlüsselfeld žádnou požární škodu vůbec neutrpěl. Žebráka zatkli, vyslýchali ho, po dobrém i po zlém, a on se přiznal, že žebral s padělaným dopisem. Tak byl jeho řádění učiněn rychlý konec.
Dav upíral zrak na bránu radnice. Štítové patro, obloučkový vlys, znaky na průčelí budovy nikdo neviděl; všichni nepřetržitě zírali na bránu, z níž musel vyjít odsouzenec.
Clemens a Ursula stáli pod lipami u velké kašny s trkačem na vodu. Ursula si všimla nápisu na ciferníku hodin nad obloučkovým vlysem ve štítovém patře a zeptala se na jeho význam.
„Una ex his," přečetl si Stephani polohlasem. Vysvětlil Ursule smysl latinských slov. Jedna z hodin bude poslední pro každého, kdo se na hodiny dívá, vyložil jí. Ursula zůstala zamyšlená, takže se Clemens cítil pohnut připojit ještě pár utěšujících slov. „Lépe je ovšem myslet na život a správně naplňovat čas, který nám dal Bůh."
„Nemluvili jste o něčem podobném včera s tím ctihodným starým páterem, který vás navštívil? – Zaslechla jsem takové myšlenky, když mě paní Margarete poslala nalévat víno."
Zwischenspiel in Schlaggenwald
Ein weiterer Auszug aus dem Roman
„Es hebt uns die Welle ins letzte Geheimnis" von Ernst Frank
Die Stadt fieberte vor Erregung. Vor dem Rathaus warteten seit früher Stunde Männer und Weiber. Ihre Zahl mochte mehrere hundert betragen. Sie wollten alle an der Hinrichtung teilnehmen.
Der Bettler Georg Fischer, der erst vor wenigen Wochen noch von Haus zu Haus gegangen, Almosen für die Abbrändler von Schlüsselfeld einzusammeln, der es verstanden hatte, sich von der Kanzel aus unterstützen zu lassen, so daß er aus Schlaggenwald ein kleines Vermögen gesogen, der Bettler Georg Fischer sollte heute auf dem Galgen vom Leben zum Tode gebracht werden. Ganz Schlaggenwald hatte geopfert, ganz Schlaggenwald wollte nun dabei sein, wenn die gerechte Strafe an dem Abenteurer, Bettler und Fälscher vollzogen werden würde.
Auch Clemens und Ursula warteten auf dem neuen Markte. Margarete war daheim geblieben. Sie fürchtete, an ihrem Zustande Schaden zu nehmen, wenn sie an dem erregenden Gange teilnähme. Es genüge ihr zu wissen, daß Betrug seine Strafe finde. Die Stadt hatte, noch während der Bettler sein Handwerk in ihren Häusern ausübte, erfahren, daß Schlüsselfeld gar keinen Brandschaden genommen habe. Man nahm den Bettler fest, man befragte ihn, gütlich und peinlich, er gestand, daß er mit gefälschtem Briefe bettle. So setzte man seinem Unwesen ein schnelles Ende.
Die Menge schaute auf das Rathaustor. Das Giebelgeschoß, den Rundbogenfries, die Wappen an der Stirnwand des Gebäudes sah sie nicht; sie starrte unentwegt nach dem Tore, aus dem der Verurteilte kommen mußte.
Clemens und Ursula standen unter den Linden beim großen Röhrkasten. Ursula bemerkte die Inschrift am Zifferblatt der Uhr oberhalb des Rundbogenfrieses im Giebelgeschoß und fragte nach ihrer Bedeutung.
„Una ex his" las Stephani halblaut. Er erläuterte Ursula den Sinn der lateinischen Worte. Eine der Stunden werde die letzte jedes Uhrbetrachters sein, erklärte er. Ursula blieb nachdenklich, so daß sich Clemens bewogen fühlte, noch einige tröstliche Worte anzufügen. „Besser ist es freilich, an das Leben zu denken und die von Gott geschenkte Zeit richtig auszufüllen."
„Habt ihr nicht gestern Ähnliches mit dem ehrwürdigen alten Pater besprochen, der bei Euch zu Besuch war? — Ich vernahm solche Gedanken, als mich Frau Margarete den Wein auftragen
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.