Před rodným domem...

Hermine Buchnerová, rozená Zhorzelová

Kdykoli vyjde Heimatbrief, probouzejí se ve mně milé vzpomínky a před očima mi vyvstává obraz domova, našeho Töppeles, tak jak jsem ho vídala od nejútlejšího dětství. Zvlášť jeden Heimatbrief z roku 1958, v němž byla skupinová fotografie s mou zesnulou sestrou Hildou, mě přiměl sepsat několik vzpomínek. Ta fotografie totiž vznikla před vchodem do školy, která pro mě a mé sourozence zároveň představovala rodný dům. Bydleli jsme totiž ve škole, kde můj otec dlouhá léta působil jako řídící učitel.

Z okna obytné jizby se nám otevíral pohled na malý svět před školní budovou. Nejdřív tu byla velká zahrada, vpravo dolů to vedlo k pumpě. Kousek za ní stála jabloň, na které později — když vedle ní postavili chlívek pro kozy a slepice — rostla znamenitě chutná zlatá reneta. Sklízet ji otec nemusel, protože jsme jablka snědli rovnou na stromě, k němuž se dalo snadno vylézt po střeše chlívku. Sestra Erna tam nahoře občas dřepěla celé hodiny, jí chutnala obzvlášť. O kousek dál, podél sousedovic pozemku u Opelů, stálo ještě víc ovocných stromů. Především tam byla hruška, která sice celé léto kvetla, ale nikdy nenesla ovoce, zatímco její soused — také hruška — vyrostl do obřích rozměrů a byl pěkně úrodný.

Tady stál i včelín, z osmi úlů zůstal jen jeden, ten ale rodině bohatě pokrýval potřebu medu.

Radost, střídmost a klid lékaři dveře zavřou. Logau

věta pokračuje na dalším listu ⟶