Před rodným domem...
Hermine Buchnerová, rozená Zhorzelová
Kdykoli vyjde Heimatbrief, probouzejí se ve mně milé vzpomínky a před očima mi vyvstává obraz domova, našeho Töppeles, tak jak jsem ho vídala od nejútlejšího dětství. Zvlášť jeden Heimatbrief z roku 1958, v němž byla skupinová fotografie s mou zesnulou sestrou Hildou, mě přiměl sepsat několik vzpomínek. Ta fotografie totiž vznikla před vchodem do školy, která pro mě a mé sourozence zároveň představovala rodný dům. Bydleli jsme totiž ve škole, kde můj otec dlouhá léta působil jako řídící učitel.
Z okna obytné jizby se nám otevíral pohled na malý svět před školní budovou. Nejdřív tu byla velká zahrada, vpravo dolů to vedlo k pumpě. Kousek za ní stála jabloň, na které později — když vedle ní postavili chlívek pro kozy a slepice — rostla znamenitě chutná zlatá reneta. Sklízet ji otec nemusel, protože jsme jablka snědli rovnou na stromě, k němuž se dalo snadno vylézt po střeše chlívku. Sestra Erna tam nahoře občas dřepěla celé hodiny, jí chutnala obzvlášť. O kousek dál, podél sousedovic pozemku u Opelů, stálo ještě víc ovocných stromů. Především tam byla hruška, která sice celé léto kvetla, ale nikdy nenesla ovoce, zatímco její soused — také hruška — vyrostl do obřích rozměrů a byl pěkně úrodný.
Tady stál i včelín, z osmi úlů zůstal jen jeden, ten ale rodině bohatě pokrýval potřebu medu.
Radost, střídmost a klid lékaři dveře zavřou. Logau
Vor meinem Vaterhaus . . .
Von Hermine Buchner, geborene Zhorzel
Jedesmal, wenn ein Heimatbrief erscheint, werden in mir liebe Erinnerungen wach und das Bild der Heimat, unserem Töppeles, ersteht vor mir, wie ich es seit meiner frühesten Kindheit gesehen habe. Besonders ein Heimatbrief aus dem Jahre 1958, der ein Gruppenbild enthielt, auf dem meine verstorbene Schwester Hilda zu sehen ist, hat mich dazu angeregt, einige Erinnerungen niederzuschreiben. Denn dieses Bild wurde vor der Haustür der Schule aufgenommen, die für mich und meine Geschwister zugleich das Vaterhaus darstellte. Wir wohnten in der Schule, an der mein Vater viele Jahre als Oberlehrer tätig war.
Von dem Fenster der Wohnstube aus erschloß sich uns die kleine Welt vor dem Schulgebäude. Da war zuerst der große Garten, rechts herunter ging's zur Pumpe. Ein kleines Stück dahinter stand ein Apfelbaum, der später — als neben ihm ein Ziegen- und Hühnerstall gebaut wurde — ganz köstlich schmeckende Goldraneten trug. Das Abernten blieb dem Vater erspart, da wir die Äpfel gleich am Baum verzehrten, der über das Stalldach leicht zu erreichen war. Schwester Erna hockte manchesmal stundenlang da oben, der schmeckten sie besonders gut. Weiter hinten, an Opels Seite entlang, standen noch mehr Obstbäume. Da war vor allem ein Birnbaum, der wohl den ganzen Sommer über blühte, aber nie eine Frucht trug, während sein Nachbar — ebenfalls ein Birnbaum — riesengroß wurde und recht ertragreich war.
Hier befand sich auch das Bienenhaus, das von acht Stöcken nur einen behielt, der aber den Bedarf der Familie an Honig vollauf deck-
Freude, Mäßigkeit und Ruh'
schließt dem Arzt die Türe zu.
Logau
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.