Střelecká slavnost

Bývalo zvykem každé léto, že střelci slavili si i to – slavnost ve Střelnici. Lidí, mladých i starých, plno, skoro celý Horní Slavkov (Schlaggenwald) vytáhl si tam radostně.

S puškou na rameni kráčeli hrdě střelci sem pevným, jednotným krokem. Když zazněl hlasitě pochod a praporečník vysoko mával praporem, šlo s nimi vše jásavě.

Při svižné muzice, tanci a zpěvu a veselém cinkotu skleniček letěla hodina za hodinou. Matky s houfem dětí odešly, než se setmělo, z toho slavnostního veselého místa.

Mnoho střelců, i civilistů, si pilně zásobovalo břicho hnědým ječným mokem. Hostinský pilně naléval – nejedna dvoulitrová sklenice se pozvedla jako znamení velké síly.

Obtížena obsahem alkoholu nejedna vrávorající postava šourala se domů s trápením a bolestí. Zbyly jen prázdné sudy – tak to bývalo při každé takové střelecké slavnosti za starých časů.

Staří byli tehdy mladí. Těší je vzpomínka na minulost; a rádi na to často myslí, co pěkného se doma dělo v dobrých, starých časech.

Schloßbauer

věta pokračuje na dalším listu ⟶