Zimní radovánky v rodném kraji
Vedlejší snímek nám ukazuje Horní Slavkov (Schlaggenwald) v zimním kabátě. Skoro je slyšet cinkání rolniček koňských saní, které projíždějí městečkem. Když totiž tento snímek vznikal, bylo auto ještě v plenkách. Vrabci to tehdy v zimě měli dobré, vždyť všude na ulicích nacházeli teplé koňské koblihy. Sáně byly v té době v naší domovině nejen důležitým dopravním a přepravním prostředkem v zimě, ale sloužily i dětem k tomu, aby si zimní radovánky užily naplno.
Nejjednodušší dětské sáně byly takzvaný „Bre-l-rutscher" – skládaly se ze dvou nízkých plazů se sedací deskou. Ať byla ta věc jakkoli primitivní, svůj účel splnila beze zbytku. Pak tu byly malé, železné dětské saňky s opěrkou. Mnoho otců rodin postavilo svým dětem větší dřevěné sáně, na které se hned vešly dvě nebo tři děti. Boby byly ještě vzácností.
„Gruschtilo" se všude, kde byl nějaký „kopeček" nebo svažitá cesta – tak od nádraží k Zehentplatzu, od Donnerova domu do Seifertsgrünu, od Kaunitze do Bräuhausgasse, pak do Trifty, na Neue Straße a podobně. Co to bývalo za hlučnou veselost, když tak deset nebo dvacet kluků a děvčat se svými sáňkami nebo bruslemi znejišťovalo cesty a ulice. Objevil-li se na některém rohu „policajt", děti se svými sáněmi rychle vzaly nohy na ramena, protože v obvodu města se přece nesmělo klouzat. Ale pokud se dobře pamatuji, klouzaly ve městě asi úplně všechny hornoslavkovské děti. Když bylo „leinisch" (t. j. sněhu tak akorát), děti dělaly sněhové koule a stavěly z nich sněhuláky a sněhové chýše. Samozřejmě se odehrávaly i bitvy na sněhové koule. Sníh byl tedy pro hornoslavkovské děti opravdu zdrojem radosti.
Když se děti za soumraku vracely domů se zkřehlými prsty a červenými tvářemi, viděly v mnohých oknech záři hořícího vánočního stromku. Ozvěna blažených vánočních dnů se ohlásila v jejich malých srdcích.
Marterer
[obr] 3 Richter Bitter 433 / Na každý vánoční stůl a pro sváteční dny
Winterfreuden der Heimat
Winterfreuden der Heimat
Das nebenstehende Bild zeigt uns Schlaggenwald im Winterkleid. Fast hört man das Geklingel der Pferdeschlitten, die durch den Ort fahren. Denn als diese Aufnahme entstand, steckte das Auto noch in den Kinderschuhen. Die Spatzen hatten es damals im Winter noch gut, fanden sie doch überall auf den Straßen warme Pferdeäpfel. Der Schlitten war zu jener Zeit in unserer Heimat nicht nur ein wichtiges Verkehrs- und Transportmittel im Winter, sondern er diente auch den Kindern dazu, die Winterfreuden richtig auszukosten.
Der einfachste Schlitten für die Kinder war der „Bre-l-rutscher", bestehend aus zwei niedrigen Kufenteilen mit Sitzbrett. So primitiv dieses Ding auch war, seinen Zweck hat es voll und ganz erfüllt. Dann gab es noch die kleinen, eisernen Kinderschlitten mit Lehne. Viele Familienväter bauten ihren Kindern einen größeren Holzschlitten, auf dem gleich zwei oder drei Kinder sitzen konnten. Rodler waren noch eine Seltenheit.
„Gruschelt" wurde überall, wo es ein „Hüwerl" oder einen abschüssigen Weg gab, so vom Bahnhof zum Zehentplatz, von der Donner in die Seifertsgrün, vom Kaunitz in die Bräuhausgasse, dann in die Trift, auf der Neuen Straße usw. Was war das oft für eine lärmende Lustigkeit, wenn so zehn oder zwanzig Buben und Mädchen mit ihren Schlitten oder Schlittschuhen die Wege und Straßen unsicher machten. Tauchte an einer Ecke „der Polizei" auf, so nahmen die Kinder mit ihren Schlitten schnell Reißaus, denn im Stadtgebiet sollten die Kinder ja nicht ruscheln. Aber soweit ich mich erinnern kann, haben wohl alle Schlaggenwalder Kinder im Ort „gruschelt". Wurde es „leinisch", haben die Kinder Schneerollen gemacht und daraus Schneemänner und Schneehütten gebaut. Natürlich wurden auch Schneeballschlachten ausgetragen. So war der Schnee für die Schlaggenwalder Kinder wirklich ein Freudenbringer.
Zogen die Kinder bei einbrechender Dunkelheit mit klammen Fingern und roten Gesichtern nach Hause, dann sahen sie in manchen Fenstern den Lichterschein des brennenden Christbaumes. Ein Nachklang an die selige Weihnachtszeit machte sich in ihren kleinen Herzen bemerkbar.
Marterer
[obr] 3 Richter Bitter 433 / Auf jeden Weihnachtstisch und für die Festtage
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.