Marterer

Töppeleský kronikář

Po 14 letech vycházení Slavkovského (Schlaggenwaldského) Heimatbriefu je konečně na čase poděkovat neúnavnému kronikáři Franzi Schusterovi. Co všechno už nenapsal – veselé, zamyšlené i smutné věci. S každým písmenem z jeho pera cítíte, že u něj věrnost domovině je nade vše. Zná svou domovinu jako nikdo druhý; člověk se musí jen podivovat nad jeho pamětí. Prostě všechno vyhrabe. Nikdo si už pořádně nevzpomene, jak se tenkrát to či ono skutečně odehrálo. Ale při čtení si každý musí přiznat: „Tak to opravdu bylo, kde to jen všechno bere!" Jeho pramen se zdá být nevyčerpatelný.

Franz byl ve staré vlasti také už „někým" a v těžké krizové době udělal pro chudé mnoho dobrého. Rozdával nejen svůj poslední krajíc, ale i své boty a obleky, mohl-li tím zmírnit bídu. Jeho vysoce ctěná, zesnulá matka mi jednou řekla: „Franz, ten to k ničemu nedotáhne, všechno rozdává!" Tehdy ale Lindnerova selka neměla pravdu, neboť jeho smýšlení mu přineslo tisícinásobnou úrodu, a pokud vím, dnes se mu daří opravdu dobře. Má vysoké a zodpovědné postavení, schopnou ženu a vzorného syna studenta.

Tak, to jsem už dávno chtěl napsat, a mohu jen doufat a přát si, aby zůstal takový, jaký byl doposud. Buď ty, milý Franzi, i tvá rodina co nejsrdečněji pozdraven od

jednoho čtenáře, který zůstane neznámý.

Poznámka vydavatele: Prosím všechny töppeleské odběratele Heimatbriefu o vyplnění a zaslání dotazníků, které jsou přiloženy k dnešnímu číslu. Otázkami, které klademe, nechceme nikomu vyzvídat žádná tajemství, jde nám jen o osobní údaje, které poslouží k doplnění a zkompletování töppeleské místní kartotéky. Můj neúnavný spolupracovník Franz Schuster — váš kronikář — chce töppeleskou kartotéku uvést do současného stavu, aby podávala přehled o všech změnách, k nimž od vyhnání došlo v životě töppeleských krajanů. Užitek z toho má přímo či nepřímo každý Töppeleser. Neodkládejte proto dotazníky nevšímavě stranou, ale vyplňte je svědomitě a zašlete je zpět vydavateli Heimatbriefu, který je předá k vyhodnocení krajanu Franzi Schusterovi. Za vaši námahu předem srdečný dík z domoviny.

Marterer

Töppeleský kronikář

Po čtrnácti letech vydávání Slavkovského heimatbriefu je konečně na čase poděkovat neúnavnému kronikáři Franzi Schusterovi. Co všechno už napsal — veselé, zamyšlené i smutné příhody. Z každého písmene, které vyšlo z jeho pera, je cítit, že věrnost domovině je mu nade vše. Svou domovinu zná jako nikdo jiný; člověk se musí jen podivovat nad jeho pamětí. Prostě ze sebe vyhrabe úplně všechno. Nikdo si už pořádně nevzpomene, jak se to či ono tenkrát doopravdy odehrálo. Ale při čtení si každý musí přiznat: „To bylo opravdu tak, kde to jen všechno bere!" Jeho pramen se zdá být nevyčerpatelný.

Franz byl i ve staré domovině „někdo" a v těžkých krizových letech udělal mnoho dobrého pro chudé. Nerozdával jen svůj poslední krejcar, ale i své boty a obleky, mohl-li tím zmírnit bídu. Jeho vysoce ctěná zesnulá matka mi kdysi řekla: „Ten náš Franz, z něho nikdy nic nebude, všechno rozdá!" Tehdy ale selská hospodyně Lindnerová neměla pravdu, neboť jeho smýšlení mu přineslo tisícerou úrodu, a pokud vím, dnes se mu vede opravdu dobře. Má vysoké a odpovědné postavení, schopnou ženu a vzorného syna studenta.

Tak, to jsem už dávno chtěl napsat, a mohu jen doufat a přát si, aby zůstal takový, jaký byl dosud. Buď, milý Franzi, i s celou svou rodinou co nejsrdečněji pozdraven

od jednoho čtenáře, který zůstane neznámý.