Marterer
Töppeleský kronikář
Po 14 letech vycházení Slavkovského (Schlaggenwaldského) Heimatbriefu je konečně na čase poděkovat neúnavnému kronikáři Franzi Schusterovi. Co všechno už nenapsal – veselé, zamyšlené i smutné věci. S každým písmenem z jeho pera cítíte, že u něj věrnost domovině je nade vše. Zná svou domovinu jako nikdo druhý; člověk se musí jen podivovat nad jeho pamětí. Prostě všechno vyhrabe. Nikdo si už pořádně nevzpomene, jak se tenkrát to či ono skutečně odehrálo. Ale při čtení si každý musí přiznat: „Tak to opravdu bylo, kde to jen všechno bere!" Jeho pramen se zdá být nevyčerpatelný.
Franz byl ve staré vlasti také už „někým" a v těžké krizové době udělal pro chudé mnoho dobrého. Rozdával nejen svůj poslední krajíc, ale i své boty a obleky, mohl-li tím zmírnit bídu. Jeho vysoce ctěná, zesnulá matka mi jednou řekla: „Franz, ten to k ničemu nedotáhne, všechno rozdává!" Tehdy ale Lindnerova selka neměla pravdu, neboť jeho smýšlení mu přineslo tisícinásobnou úrodu, a pokud vím, dnes se mu daří opravdu dobře. Má vysoké a zodpovědné postavení, schopnou ženu a vzorného syna studenta.
Tak, to jsem už dávno chtěl napsat, a mohu jen doufat a přát si, aby zůstal takový, jaký byl doposud. Buď ty, milý Franzi, i tvá rodina co nejsrdečněji pozdraven od
jednoho čtenáře, který zůstane neznámý.
Nachwort des Herausgebers:** Ich bitte alle Töppeleser HB-Bezieher um Ausfüllung und Einsendung der Fragebogen, die dem heutigen Heft beiliegen. Mit den gestellten Fragen wollen wir keine Geheimnisse entlocken, sondern nur persönliche Daten in Erfahrung bringen, die der Ergänzung und Vervollständigung der Töppeleser Ortskartei dienen. Mein unermüdlicher Mitarbeiter Franz Schuster — euer Chronikschreiber — will die Ortskartei von Töppeles auf den neuesten Stand bringen, damit sie über alle seit der Vertreibung eingetretenen Veränderungen im Leben der Töppeleser Landsleute Aufschluß gibt. Den Nutzen davon hat direkt oder indirekt jeder Töppeleser. Legt daher die Fragebogen nicht achtlos zur Seite, sondern füllt sie gewissenhaft aus und schickt sie dem Herausgeber des HB zurück, der sie zur Auswertung an Ldm. Franz Schuster weiterleitet. Für eure Mühe im voraus herzlichen Heimatdank.
Marterer
Der Töppeleser Chronikschreiber
Nach 14jährigem Erscheinen des Schlaggenwalder Heimatbriefes wird es wohl endlich Zeit, daß man sich bei dem unermüdlichen Chronikschreiber, Franz Schuster, bedankt. Was hat er nicht schon alles geschrieben, Heiteres, Besinnliches und Trauriges. Mit jedem Buchstaben aus seiner Feder fühlt man, daß bei ihm die Heimattreue über alles geht. Er kennt seine Heimat wie kein Zweiter; man muß sich nur über sein Gedächtnis wundern. Er kramt einfach alles aus. Niemand kann sich mehr richtig entsinnen, wie sich damals dies oder jenes tatsächlich zugetragen hat. Aber beim Lesen muß sich jeder eingestehen: „Sua woars wirkli, wou a dös nur alls her hout!" Seine Quelle scheint unversiegbar zu sein.
Der Franz war in der alten Heimat ja auch schon „wer" und er hat in der schweren Krisenzeit für die Armen viel Gutes getan. Er verschenkte nicht nur sein letztes Kranl, sondern auch seine Schuhe und Anzüge, wenn er dadurch Not lindern konnte. Seine hochgeschätzte, selige Mutter hat zu mir einmal gesagt: „Da Franz, der kinnt nöi za wos, alls git da her!" Damals hat die Lindnerbäuerin aber nicht recht gehabt, denn seine Gesinnung hat ihm tausendfältige Frucht getragen, und so viel mir bekannt ist, geht es ihm heute recht gut. Er hat eine hohe und verantwortliche Stellung, eine tüchtige Frau und einen vorbildlichen Filius Studiosus.
So, das wollte ich schon lange schreiben und ich kann nur hoffen und wünschen, daß er so bleibt wie bisher. Sei Du, lieber Franz, und Deine Familie auf das Herzlichste gegrüßt von
einem unbekannt bleibenden Leser.
Poznámka vydavatele: Prosím všechny töppeleské odběratele Heimatbriefu o vyplnění a zaslání dotazníků, které jsou přiloženy k dnešnímu číslu. Otázkami, které klademe, nechceme nikomu vyzvídat žádná tajemství, jde nám jen o osobní údaje, které poslouží k doplnění a zkompletování töppeleské místní kartotéky. Můj neúnavný spolupracovník Franz Schuster — váš kronikář — chce töppeleskou kartotéku uvést do současného stavu, aby podávala přehled o všech změnách, k nimž od vyhnání došlo v životě töppeleských krajanů. Užitek z toho má přímo či nepřímo každý Töppeleser. Neodkládejte proto dotazníky nevšímavě stranou, ale vyplňte je svědomitě a zašlete je zpět vydavateli Heimatbriefu, který je předá k vyhodnocení krajanu Franzi Schusterovi. Za vaši námahu předem srdečný dík z domoviny.
Marterer
Töppeleský kronikář
Po čtrnácti letech vydávání Slavkovského heimatbriefu je konečně na čase poděkovat neúnavnému kronikáři Franzi Schusterovi. Co všechno už napsal — veselé, zamyšlené i smutné příhody. Z každého písmene, které vyšlo z jeho pera, je cítit, že věrnost domovině je mu nade vše. Svou domovinu zná jako nikdo jiný; člověk se musí jen podivovat nad jeho pamětí. Prostě ze sebe vyhrabe úplně všechno. Nikdo si už pořádně nevzpomene, jak se to či ono tenkrát doopravdy odehrálo. Ale při čtení si každý musí přiznat: „To bylo opravdu tak, kde to jen všechno bere!" Jeho pramen se zdá být nevyčerpatelný.
Franz byl i ve staré domovině „někdo" a v těžkých krizových letech udělal mnoho dobrého pro chudé. Nerozdával jen svůj poslední krejcar, ale i své boty a obleky, mohl-li tím zmírnit bídu. Jeho vysoce ctěná zesnulá matka mi kdysi řekla: „Ten náš Franz, z něho nikdy nic nebude, všechno rozdá!" Tehdy ale selská hospodyně Lindnerová neměla pravdu, neboť jeho smýšlení mu přineslo tisícerou úrodu, a pokud vím, dnes se mu vede opravdu dobře. Má vysoké a odpovědné postavení, schopnou ženu a vzorného syna studenta.
Tak, to jsem už dávno chtěl napsat, a mohu jen doufat a přát si, aby zůstal takový, jaký byl dosud. Buď, milý Franzi, i s celou svou rodinou co nejsrdečněji pozdraven
od jednoho čtenáře, který zůstane neznámý.
Der Töppeleser Chronikschreiber
Nachwort des Herausgebers: Ich bitte alle Töppeleser HB-Bezieher um Ausfüllung und Einsendung der Fragebogen, die dem heutigen Heft beiliegen. Mit den gestellten Fragen wollen wir keine Geheimnisse entlocken, sondern nur persönliche Daten in Erfahrung bringen, die der Ergänzung und Vervollständigung der Töppeleser Ortskartei dienen. Mein unermüdlicher Mitarbeiter Franz Schuster — euer Chronikschreiber — will die Ortskartei von Töppeles auf den neuesten Stand bringen, damit sie über alle seit der Vertreibung eingetretenen Veränderungen im Leben der Töppeleser Landsleute Aufschluß gibt. Den Nutzen davon hat direkt oder indirekt jeder Töppeleser. Legt daher die Fragebogen nicht achtlos zur Seite, sondern füllt sie gewissenhaft aus und schickt sie dem Herausgeber des HB zurück, der sie zur Auswertung an Ldm. Franz Schuster weiterleitet. Für eure Mühe im voraus herzlichen Heimatdank.
Marterer
Der Töppeleser Chronikschreiber
Nach 14jährigem Erscheinen des Schlaggenwalder Heimatbriefes wird es wohl endlich Zeit, daß man sich bei dem unermüdlichen Chronikschreiber, Franz Schuster, bedankt. Was hat er nicht schon alles geschrieben, Heiteres, Besinnliches und Trauriges. Mit jedem Buchstaben aus seiner Feder fühlt man, daß bei ihm die Heimattreue über alles geht. Er kennt seine Heimat wie kein Zweiter; man muß sich nur über sein Gedächtnis wundern. Er kramt einfach alles aus. Niemand kann sich mehr richtig entsinnen, wie sich damals dies oder jenes tatsächlich zugetragen hat. Aber beim Lesen muß sich jeder eingestehen: „Sua woars wirkli, wou a dös nur alls her hout!" Seine Quelle scheint unversiegbar zu sein.
Der Franz war in der alten Heimat ja auch schon „wer" und er hat in der schweren Krisenzeit für die Armen viel Gutes getan. Er verschenkte nicht nur sein letztes Kranl, sondern auch seine Schuhe und Anzüge, wenn er dadurch Not lindern konnte. Seine hochgeschätzte, selige Mutter hat zu mir einmal gesagt: „Da Franz, der kinnt nöi za wos, alls git da her!" Damals hat die Lindnerbäuerin aber nicht recht gehabt, denn seine Gesinnung hat ihm tausendfältige Frucht getragen, und so viel mir bekannt ist, geht es ihm heute recht gut. Er hat eine hohe und verantwortliche Stellung, eine tüchtige Frau und einen vorbildlichen Filius Studiosus.
So, das wollte ich schon lange schreiben und ich kann nur hoffen und wünschen, daß er so bleibt wie bisher. Sei Du, lieber Franz, und Deine Familie auf das Herzlichste gegrüßt von
einem unbekannt bleibenden Leser.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.