Heimatbriefu. Moje dotazníky budou jistě zajímavé i pro krajany z našich sousedních vesnic. Podle mě bude odpověď na ně sloužit jako test, zda si Töppeleseři přejí být připomínáni krásou své vesnice.

Jak to bylo v roce 1939 při příležitosti nám tehdy ještě neznámého Dne otců, kdy dva autobusy zastavily uprostřed teplského mostu? Asi 70 rozjařených Sasů se svými ženami vystoupilo a nadšeně volalo: „Toto je zatím nejkrásnější místo na naší cestě, tady chceme přenocovat." Až ke Stirnerově hlásce a ke Kohlmühle se naše teplské louky podobaly kobercům z květin, lemované vysokými horami – Trossauským a Koppenberským vrchem z východní strany, Stirnbergem a Kirchbergem ze strany západní, s nádhernými jehličnatými lesy. Na kuželně nad tímto nadšením jen nevěřícně kroutili hlavami. Tehdy jen málokdo dovedl ocenit krásu naší vesnice, mezi nimi bratři Dr. Richard a Anton Weidlovi z jejich domoviny Most-Duchcov, kteří každý rok trávili svou dovolenou v Töppeles.

Počátkem třicátých let počet letních hostů stále rostl, továrna mezitím přeložila svůj provoz do Lubence a naše čtyři hostince se o tělesné blaho těchto zotavení potřebných lidí starali skutečně vzorně. Po polední přestávce následovala dlouhá procházka přes lávku k hostinci „Zum Tepltal", pak se pokračovalo kolem zámku v Ziegelhüttenu k Hans Heilingu a zase zpátky. Oblíbenými výletními cíli byly ještě Donawitzský mlýn, Schönfeldská věž, kavárna St. Leonhard, Schützenmühle v Pirkenhammeru atd. Letní hosté přicházeli do Töppeles jako vyčerpaní lidé, dobře naladění a se silami k vyvracení stromů z nich zase odjížděli. V nevalném mínění o letních hostech – říkalo se jim jen „Falenza as da Stod" – se naši sedláci shodovali, ti, co jako ochranu proti slunci nosili vysoké plstěné nebo slaměné klobouky a pro samou práci krásu naší vesnice ani neviděli. Dřeli se rok od roku stále víc, dva z nejtučnějších volů museli každý podzim ze stáje ven, aby se mohly zaplatit vysoké daně. Zelený plán nebo dotace pro zemědělství byly tehdy věci neznámé.

Na závěr mohu ještě sdělit, že se někteří krajané ozvali s příspěvky. „Töppeleser zprávy" tak budou v budoucnu jistě pestřejší. Zůstaňte všichni zdrávi a myslete na úsloví našich otců: JEDEN ZA VŠECHNY, VŠICHNI ZA JEDNOHO. Především nezapomeňte vyplnit a zaslat dotazníky. S nejlepšími přáními končí pro dnešek

Váš kronikář

Doslov vydavatele: Prosím všechny Töppelesery, odběratele Heimatbriefu, o vyplnění a zaslání dotazníků, které jsou přiloženy k dnešnímu číslu. Položenými otázkami nechceme vylákat žádná tajemství, nýbrž pouze zjistit osobní údaje sloužící k doplnění a zúplnění místní kartotéky Töppeles. Můj neúnavný spolupracovník Franz Schuster – váš kronikář – chce kartotéku Töppeles uvést na nejnovější stav, aby podávala informace o všech změnách, k nimž od vyhnání došlo v životě töppeleských krajanů. Užitek z toho má přímo nebo nepřímo každý Töppeleser. Neodkládejte proto dotazníky nedbale stranou, nýbrž vyplňte je svědomitě a zašlete je zpět vydavateli HB, který je předá k vyhodnocení krajanu Franzi Schusterovi. Za vaši námahu předem srdečný dík z domoviny.

věta pokračuje na dalším listu ⟶