Domácí lavička

Napsal Heinrich Heß, Gfell-Diendorf

Tolik krásných vzpomínek v kruhu vysídlenců je spjato s obyčejnou domácí lavičkou. Proč by tedy nebylo možné věnovat i této služebnici sladkého nicnedělání pár řádků. Nadpis by vlastně mohl znít „U studánky před branou", i když toto přirovnání trochu kulhá. Studánka tam sice byla, ale brána stála na druhé straně dvora. A lípa byla zase odjakživa mohutným obrem hrušně; kdo by chtěl do její kůry vyřezat milostné slůvko, ten by si na tvrdé, tvrdší než železo kůře jistě zlomil čepel nože.

Přesto se však pod hrušní snilo stejně sladce jako pod lípou, zvlášť když v jejím stínu stála pohodlná domácí lavička jako „postel snů". Na ní si za dusných letních večerů natahovali unavené nohy někteří gfellští mládenci a při modrém dýmu oblíbené „Zory" pronášeli své názory na svět. Tady byl ten strategický bod, odkud se měl dobývat svět. V oněch dobách snili mladí snílci ještě o dobrodružstvích v širém světě, a ne jako dnes, ve svých pozdějších letech, o poklidném domově.

Ve wigwamech Apačů kouřili s Cooperem dýmku míru, se Svenem Hedinem se plazili do páchnoucích iglú Eskymáků a Laponců. Se svobodným pánem von Perfallem lovili hnědého medvěda v sibiřské tundře, se Stanleym se plížili africkým křovím a s legionáři bojovali proti Annamitům (Vietnamcům). Na této lavičce dával záložák poučení odvedeným rekrutům o životě v kasárnách, mladý myslivec předl svá myslivecká kouzla a student předváděl svou školní moudrost. Debatovalo se o řemesle, politizovalo, kritizovalo a nechybělo ani „téma číslo jedna" – láska a její následky.

Ani tichý snílek netrpěl nudou, pokud měl smysl pro půvaby přírody. Z rybníka bylo brzy zjara slyšet serenádu žab, netopýři neslyšně chytali komáry a v křoví nedalekého rybničního valu se rvali dva žárliví kocouři. Do souboje se vmísil dvorní pes a noční rváče zahnal. Ze stodoly vyklusala ježčí samička se svými čtyřmi mláďaty. Mlaskavě se pustila do spadaného ovoce a učila své potomky, jak si bez velké námahy naplnit bříško. I zde chtěl pes zasáhnout, aby pomstil drzou krádež. Krátké napomenutí od jeho pána ho od toho odradilo. Vyčítavě se na svého pána podíval.

[obr] „Steffelův dvůr" ve Gfellu, majitel Heinrich Heß (spolupracovník Heimatbriefu)

věta pokračuje na dalším listu ⟶