Poslední školní den v adventu
Od Heinricha Heße, Gfell-Diendorf
Během první poloviny prosince bubnoval déšť bez ustání do oken jednotřídní obecné školy ve Gfellu. Teď se ale zdálo, že se list obrací. Už čtyři dny panoval tuhý mráz a rybník už pokrýval silný led. Velkou starostí dětí byl sníh: přijde ještě před svátky? Co by to bylo za Vánoce bez sáňkařské dráhy? Optimisté odvozovali svou předpověď z tmavých mraků, které se na obloze honily jako nepřátelské jezdecké eskadrony. Jiní zase tvrdili, že viděli, jak předešlého večera táhly krákající vrány do lesa, a Wetzsteinův strýc prý při donášení vody tetě Opl řekl, že něco visí ve vzduchu: „je cítit sníh". Tihle staří mazáci, kteří u počasí a jeho úskoků zešedivěli, to museli vědět nejlíp.
Ve třídě se tak hlasitě střetávaly názory na téma „sníh". Konec tomu rozruchu učinil až příchod učitele. Při modlitbě zjistil, že Willi má špinavé ruky, Seff si nepočesal vlasy, Anna se nalíčila papírkem od čekanky a Vitovi z kapsy vesty vykukovaly tři cigarety. Přísné oko vychovatele si ale všimlo i lesknoucího se rukávu u Liebreicha a jeho ušpiněného nosu. Nakonec si učitel vzpomněl, že při procházce po Kočičí stezce (Katzensteig) viděl něco ležet, co tam nepatřilo. Wenz zrudl, ale otcovství tvrdošíjně popíral. Tu přišlo ke slovu pravítko. Ale hned u prvního provinilce se pedagogický meč přelomil vedví. Uprostřed mravního hřmotu výslechu se najednou učiteli po tváři rozlil úsměv. Pod první lavicí totiž objevil dudlík. Malá dívenka se rychle sehnula a zahanbeně si corpus delicti strčila do zástěrky.
Když vyučování začalo, pozornost dětí silně vázla. Každé z nich už myslelo na Ježíška. Někteří už nakoukli za kulisy a zjistili, že se konečně splní vysněný sen o spící panence a bruslích. K tomu venku začalo lehce sněžit. O druhé přestávce se mezi poprašek sněhu zamíchaly nejdřív malé a o něco později i velké vločky. Malé se přezdívaly „chalupníci",
[obr] Zima 1915 ve Gfellu
Der letzte Schultag im Advent
Der letzte Schultag im Advent
Von Heinrich Heß, Gfell-Diendorf
Während der ersten Dezemberhälfte trommelte der Regen pausenlos gegen die Fenster der einklassigen Volksschule zu Gfell. Doch nun schien es, als ob sich das Blatt wenden wollte. Seit vier Tagen schon herrschte strenger Frost und der Teich war bereits von einer starken Eisschicht überzogen. Die große Sorge der Kinder galt dem Schnee: wird er noch vor den Feiertagen kommen? Was wäre eine Weihnacht ohne Rodelbahn. Die Optimisten stellten ihre Prognose nach den dunklen Wolken, die sich am Himmel wie gegnerische Reiterschwadronen jagten. Wieder andere wollten gesehen haben, wie am Vorabend die Krähen krächzend zu Holze zogen, und der Wetzstein Vetter soll beim Wasserholen zur Opl Muhme gesagt haben, daß etwas in der Luft läge: es „rieche nach Schnee". Diese alten Hasen, welche mit den Tücken des Wetters grau geworden, mußten es bestimmt wissen.
So prallten im Klaßzimmer die Meinungen über das Thema „Schnee" lautstark aufeinander. Erst der Eintritt des Lehrers machte diesem Tumult ein Ende. Beim Beten entdeckte er, daß der Wille schmutzige Hände, der Seff die Haare nicht gekämmt, die Anna sich mit Zichoriepapier geschminkt hatte und dem Vitus drei Zigaretten aus der Westentasche lugten. Das strenge Auge des Erziehers bemerkte aber auch den spiegelnden Rockärmel des Liebreich und seinen Aufzug an der Nase. Schließlich fiel dem Lehrer noch ein, daß er beim Spazierengehen am Katzensteig etwas liegen sah, das dort nicht hingehörte. Der Wenz bekam einen roten Kopf, leugnete aber hartnäckig die Vaterschaft. Da trat das Lineal in Tätigkeit. Doch schon beim ersten Delinquenten brach das Pädagogenschwert entzwei. Mitten im moralischen Gepolter des Verhörs machte sich plötzlich ein Lächeln im Gesicht des Lehrers breit. Unter der vordersten Bank hatte er einen Schnuller entdeckt. Ein kleines Mädchen bückte sich rasch und steckte das Corpus delicti verschämt in ihre Schürzentasche.
Als der Unterricht begann, ließ die Aufmerksamkeit der Kinder sehr zu wünschen übrig. Ein jedes war mit seinen Gedanken schon beim Christkind. Einige hatten bereits einen Blick hinter die Kulissen getan und dabei festgestellt, daß der Wunschtraum von der schlafenden Puppe und den Schleifschuhen endlich Wirklichkeit werden sollte. Zudem begann es draußen leicht zu schneien. In der zweiten Pause mischten sich zunächst kleine, etwas später auch große Flocken unter das Schneegeriesel. Die kleinen wurden zu Häusler, die größeren zu
[
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.