⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Jeden díl obdrželo Zemské muzeum v Praze, další díl Přírodovědné muzeum ve Vídni, zatímco nejmenší kus zůstal radnici v Lokti (později loketskému muzeu na hradě) spolu s modelem původní velikosti meteoritu. Goethe rozřezání meteoritu velmi litoval a rozhořčeně se vyjádřil, že bylo takto vzácné přírodní dílo rozřezáno na kusy, „stejně jako kdyby se chtěl rozštípnout velký diamant, aby se o něj mohli podělit, nebo jako by podle šalamounského výroku bylo napůl rozseknuté dítě ještě jakýmsi kojencem". Při svých pozdějších pobytech v Karlových Varech už Goethe do Horního Slavkova nezavítal.

Toto malé horní městečko Horní Slavkov o sobě po roce 1948 hodně dalo mluvit díky tamním ložiskům uranu. Nasazeny byly zástupy cizích i nucených pracovníků, aby těžili uranovou rudu, která pak po vagonech putovala do Ruska. Nedaleko starého horního města vzniklo velké, moderní sídliště, dnešní Nové Sedlo (Neu-Schlaggenwald), zatímco staré historické město bylo víceméně ponecháno napospas zkáze. Vlivem přehnaně intenzivní těžby jsou ložiska uranové rudy mezitím vyčerpána, takže se nyní přistupuje k budování nových průmyslových podniků, aby se pro mnohé tam usazené dělníky vytvořily nové možnosti obživy.

Z naší paměti by bývalé svobodné horní město Horní Slavkov nikdy nemělo vymizet, neboť mělo, ačkoliv šlo jen o malé venkovské městečko, po dlouhá staletí velký hospodářský, ale i kulturní význam, a to v době, kdy v Horním Slavkově ještě nebyli žádní Češi.

Literatura:

Krusch, „Die Wolframit-Zinnerzlagerstätten bei Schönfeld-Schlaggenwald, ein Beispiel des Erzgehaltes anstehender Gänge und alter Halden im böhmischen Wolfram-Zinnerzgebiet." Zeitschrift für praktische Geologie, 1916.

Grimmer, „Zur Frage der Wiederbelebung des österreichischen Zinnerzbaues im Erzgebirge". Montanzeitung, 22, 1915.

Sudetendeutsche Zeitung, různá čísla.

KARLOVARSKÝ Becherbitter

150 LET

CHUTNÁ A SVĚDČÍ

Výhradní výrobce: Johann Becher oHG. – Kettwig/Ruhr

věta pokračuje na dalším listu ⟶