Töppeleská požární a noční hlídka 1919 až 1922

Z kroniky již víme, že obec měla už v roce 1908 pevně ustanoveného nočního hlídače (starého Ontla), vybaveného rohem, zapalovacím žebříkem a lucernou, který po půl roce svou činnost velmi nerad vzdal kvůli každodenním klukovským kouskům (ročníky 1892–1899). Po rozpadu monarchie v říjnu 1918 byla situace podstatně vážnější. Noviny obšírně informovaly o vloupáních a požárech v nejbližším okolí. Po Kaiserstraße (císařské silnici) nahoru i dolů se pohybovaly pochybné existence – vloupávači, tuláci, kořalečníci a otrhanci; mravy a chování byly – jako po každé prohrané válce – silně uvolněné. Po dohodě s petschauským četnictvem tedy došlo k ustavení požární a noční hlídky, která se díky dobře zorganizovanému plánování a dohledu bývalého štábního strážmistra 73. pluku Josefa Markofa ukázala jako opravdu prospěšná svépomoc. Většina obyvatel se usnesla, že každý majitel domu má na noční hlídku postavit jednoho muže. Kdo tak z nějakého důvodu nemohl učinit, byl povinen zaplatit dvě koruny za náhradníka.

Po heslech „Nikdy více válku" nebyla tato polovojenská služba pro naše navrátilce z pochopitelných důvodů zrovna lákavá. K tomu, že nebyla přitažlivá, přispívalo i to, že tehdy hospodářství vesnice plně vzkvétalo. Nejen porcelánka pracovala na plné obrátky, i cihelna, povozní služba a obchod s máslem, mlékem a drůbeží měly konjunkturu. I sklářské lomy dokázaly značně zvýšit své dodávky do Nového Sedla (Neusattel). Národnostní útlak na venkově ještě nebyl zvlášť citelný a peněz bylo v oběhu dost. Není divu, že za těchto příznivých podmínek dávali navrátilci po odříkavých válečných letech přednost zábavě – tanci, hudbě a kartám, a k tomu i lovu.

I ve všední dny bývaly čtyři hostince večer dobře navštívené stálými hosty (kartáři), a to až do prodloužené zavírací hodiny v jednu v noci. Byli tu fanatičtí hráči, kteří raději zaplatili dvě koruny za náhradníka, než aby se vzdali příležitosti na možnou výhru deseti korun a více. Každý hostinský to považoval za čestnou záležitost postarat se o nočního hlídače jako o vítaného hosta a pohostit ho jídlem a la specialita domu. A vždy se našel i nějaký výherce, který věnoval skleničku rumu nebo Becherovy hořké. Každou noc byli ve službě dva hlídači; jeden měl službu do půlnoci, druhý po půlnoci. Existovaly čtyři poplachové

věta pokračuje na dalším listu ⟶