Zřícení mostu ve Schönwehru v roce 1895
Napsal Willibald Schuster starší, řídící učitel v. v.
Dřevěný most, který spojoval vesnici se silnicí, byl postaven teprve v souvislosti se stavbou silnice. Jeho nosnost nebyla nijak velká, ale pro nevelkou zátěž selských povozů stačila. Změnilo se to teprve poté, co byla postavena cihelna Dietova (řečeného Gängerer). Vozy s uhlím pro pálení cihel a odvoz cihel most zatěžovaly čím dál víc. My kluci jsme se rádi zdržovali pod mostem, zvlášť když po něm jel nějaký povoz. Trámy položené jako vozovka se pod ním pohybovaly, prach a špína nám padaly na hlavy a to tlumené dunění se nám líbilo. Jakmile jsme poznali, že mostem má projet vůz, běželi jsme pod něj.
Bylo to na začátku léta roku 1895. Bavil jsem se s jedním kamarádem, jehož jméno už si nepamatuji, chytáním střevlí naproti hostinci U Voglů na levém břehu Teplé nad bývalým jezem. Zvedali jsme kameny a chytali pomalé, vousaté rybky. Každý kluk, který se chtěl pořádně naučit rybařit, začínal právě u střevlí. Byli jsme do své práce tak ponoření, že jsme přehlédli dva těžké vozy s uhlím jedoucí od Karlových Varů. Ty už byly nahoře na silnici v naší výšce. Oba jsme se tím rozzlobili a podívali se na sebe tázavě, jestli ještě stihneme vyhrát závod pod most. Každý z nás v obličeji toho druhého poznal odpověď ne. Zůstali jsme tedy stát. A vtom jsme uviděli něco strašného. Když byly povozy na mostě, ten se pomalu propadl do koryta Teplé, s praskotem a šploucháním do vody. Tehdy jsem pochopil, že jsme byli pod boží ochranou strážného anděla. Povozníci nebyli dost prozíraví a jeli za sebou v krátkém odstupu, a tak museli oba i s koňmi a vozy do Teplé. Prostřední úsek dvojnásobnou zátěž nevydržel. Most byl postaven teprve v roce 1891, po povodni. Jeden povozník byl zraněn na ruce a dva koně na zádi. Moje matka poskytla první pomoc přiložením nouzových obvazů. My dva, jediní svědci té strašné události, jsme si nikdo nevšímal.
Neštěstí za krátkou dobu přilákalo mnoho zvědavců. Kluci si v tom všeobecném shonu našli svou vhodnou hru. Chodili „do vody a na vodu", stavěli vory, vylovovali velké trámy a sedali si na ně. Každý den přinesl klukům něco nového. Za naší stodolou bylo po celé týdny nejpestřejší hřiště milé mládeže. Nová stavba mostu byla naléhavá. V následujících dnech kácely dřevorubci ve vrchnostenském lese stavební dříví, sedláci ho svezli a začala práce tesařů. I to bylo něco pro mládež. Vykládání dlouhého dříví není vidět každý den a vyžaduje to od muže sílu a zručnost. Tesaři dříví prohlíželi a třídili podle zamýšleného účelu. Pak byli ti „dlouzí chlapíci" upevněni na kozách, olíčkováni šňůrou a otesáni. Při olíčkování jsme se tlačili k tomu blíž. Líbilo se nám, jak se stříkaly červené čáry.
Der Brückeneinsturz in Schönwehr im Jahre 1895
Von Willibald Schuster, dem Älteren, Oberlehrer i. R.
Die Holzbrücke, die das Dorf mit der Straße verband, ist erst im Zuge des Straßenbaues errichtet worden. Ihre Tragfähigkeit war nicht sehr groß, doch genügte sie der geringen Belastung durch die Bauernfuhrwerke. Erst nach Errichtung Diets (Gängerers) Ziegelhütte wurde dies anders. Die Kohlenfuhren für den Ziegelbrand und die Abfuhr der Ziegel beanspruchten die Brücke immer mehr. Wir Knaben hielten uns gern unter der Brücke auf, besonders wenn ein Fuhrwerk darüber fuhr. Da bewegten sich die als Fahrbahn gelegten Balken, Staub und Schmutz fiel auf unsere Köpfe herab und das dumpfe Dröhnen gefiel uns. Sobald wir erkannten, daß ein Wagen die Brücke passieren werde, rannten wir unter dieselbe.
Es war im Frühsommer des Jahres 1895. Ich vergnügte mich mit einem Kameraden, dessen Name mir nicht mehr in Erinnerung ist, beim Fischen auf Grundel gegenüber dem Gasthaus Vogl am linken Ufer der Tepl oberhalb des einstigen Wehres. Die Steine hoben wir auf und ergriffen die langsamen, bebarteten Burschen. Jeder Bub, der das Fischen richtig erlernen wollte, fing mit Grundeln an. Wir waren in unsere Arbeit so vertieft, daß wir zwei schwere Kohlenfuhrwerke aus der Richtung Karlsbad übersahen. Diese waren schon oben auf der Straße mit uns auf gleicher Höhe. Wir zwei ärgerten uns darüber, sahen uns fragend an, ob wir den Wettlauf unter die Brücke noch gewinnen könnten. Jeder merkte die Verneinung im Gesichtsausdruck des andern. Also blieben wir stehen. Doch auf einmal sahen wir etwas Schreckliches. Als die Fuhrwerke auf der Brücke waren, sank diese langsam ins Teplbett hinunter, krachend und platschend auf das Wasser. Jetzt erkannte ich, daß wir in göttlicher Obhut des Schutzengels gestanden waren. Die Fuhrleute waren wenig schlau in kurzem Abstand hintereinander gefahren und so mußten beide in die Tepl mit Roß und Wagen. Das Mittelstück hatte die doppelte Belastung nicht ausgehalten. Die Brücke war erst 1891 nach dem Hochwasser erbaut worden. Ein Fuhrmann war an der Hand und zwei Pferde an der Kruppe verletzt. Meine Mutter leistete die erste Hilfe durch Anlegen von Notverbänden. Wir zwei einzigen Zeugen dieses schrecklichen Ereignisses wurden nicht beachtet.
Das Unglück hatte nach kurzer Zeit viele Schaulustige angezogen. Die Buben fanden im allgemeinen Rummel das passende Spiel. Sie gingen „ins und aufs Wasser", bauten Flöße, fischten die großen Balken heraus und setzten sich darauf. Jeder Tag brachte für die Buben etwas Neues. Hinter unserer Scheune war für Wochen der abwechslungsreichste Tummelplatz der lieben Jugend. Der Neuaufbau der Brücke war dringend. In den nächsten Tagen fällten die Holzhauer im
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.