Náš Heimatbrief v očích čtenářů

V následujících řádcích přináším několik úryvků z nadšených dopisů, které mi přišly po rozeslání vánočního čísla:

„Vánoční Heimatbrief dorazil a stejně jako ostatní letošní čísla je to opravdu něco zvláštního. Jídlo i pití musí počkat, protože nejdřív se musí Heimatbrief přečíst. Že přitom občas přijdou i slzy, je pochopitelné, vždyť Heimatbrief nám nahrazuje kus domova, na který nikdy nemůžeme zapomenout . . ." M. J., Hannover

„Zrovna jsem pekla vánočku, když k nám Heimatbrief dorazil. Byla jsem pevně rozhodnutá, že se do něj nepodívám, dokud nebudu hotová. Ale Heimatbrief byl silnější než já. Jen rychle přečíst nadpisy, ale u toho to nezůstalo. Zkrátka a dobře, vánočka mi připálila. Heimatbrief je prostě vždycky tak krásný." A. E., Frankfurt nad Mohanem

„Vánoční číslo jsem hned po doručení přečetla od začátku do konce. Hádanka mě moc bavila. Vždycky se těším, když mi pošťák Heimatbrief přinese. Pak nechám všechno ležet a jen v něm listuji." F. K., Krottensee

„Jak rádi jsme chodívali do údolí Silberbachtal nebo na Krudum a v zimě si tam dělali pěkné lyžařské výlety. Titulní obrázek vánočního čísla tyto vzpomínky znovu probudil . . ." R. H., Opladen

„Když přijdu ze služby domů a manželka řekne: ‚Heimatbrief přišel,' pak všechno ostatní počká, abych se nejdřív podíval do nového čísla našeho HB. I noviny pak zůstávají poněkud stranou." T. M., Horrheim

„Vždycky se těšíme, když nám Heimatbrief přiletí do domu. Každý ho chce číst jako první. Dokonce se do toho zapojuje i můj muž, ačkoli není ze Slavkova, ale pochází z Landsberku nad Vartou." H. St., Darmstadt

„V posledním Heimatbriefu na mě obzvlášť zapůsobil pohled na milý, starý Kreuzerův domek, který znám z nejranějších dětských let." D. K., Vídeň

Už jen tato krátká svědectví jsou přesvědčivým důkazem, jak oblíbený je náš krajanský list a s jakou touhou se čeká na každé nové číslo, aby se čtenáři znovu dozvěděli něco o staré vlasti a našich krajanech. „Pro mě je vždycky svátek, když HB dorazí," píše jedna krajanka. Lépe se snad potřebnost našeho Heimatbriefu vyjádřit nedá. Nejvíc mě dojala slova jedné starší, osamělé krajanky: „. . . od té doby, co ke mně Heimatbrief chodí, necítím se už tak sama a opuštěná." — Pomozte tedy všichni získat pro Slavkovský Heimatbrief jako odběratele i ty krajany, kteří dosud stojí stranou.