Vzpomínky na naše školní léta

Od Annl Zimmerhackl, rozené Veit

Když se dívám na přiložený snímek, ráda vzpomínám na naše společná školní léta v naší staré vlasti, Horním Slavkově (Schlaggenwald). Ta léta mi táhnou před očima jako film. Ještě si dobře pamatuji na náš nástup do dívčí školy. První dny se u některých spolužaček neobešly bez pláče; některé prostě nechtěly zůstat a matka je musela vodit do školy každý den. Ale to trvalo jen krátce, než si všechny na pravidelnou školní docházku zvykly. Samo sebou k prvnímu školnímu dni patřila pro děvčata i nová zástěra, bez které si tehdy nikdo školačku nedovedl představit. Dnes by se tomu asi jen smáli. Slečna Löschnerová, provdaná Bretfeldová, která bohužel také už není mezi živými, uměla se svým osobitým způsobem s námi ABC-šťaty výborně zacházet a hravou formou nás naučit první základy čtení a psaní. Tehdy se první pokusy o psaní dělaly jen na břidlicové tabulce; když se něco nepovedlo, dalo se to rychle smazat. Dnes už ABC-šťata píší rovnou do sešitů, s výjimkou některých vesnic, a metoda je jiná, než jak tomu bylo za nás. Vyučuje se podle takzvaného „celostního systému". Děti píší hned první den celá slova, která ještě zatím neumí přečíst. Zda je tento způsob učení lepší než ten za našich časů, to nechť posoudí odborníci, resp. pedagogové.

V pozdějších letech naší školní docházky nás vyučovaly vážené paní učitelky slečna Erna Müllerová (kterou všichni známe z jejích opravdu výstižných článků v Heimatbriefu), slečna Schachtnerová, slečna Glasauerová a na ruční práce slečna Schindlerová. S koncem prvního ročníku měšťanské školy nastala pro nás velká změna. Jako poválečný ročník jsme byly početně slabé, a tak nás spojili s chlapci stejného ročníku. Poslední dva roky školní docházky jsme tedy chodily do chlapecké školy. To bylo pro nás všechny samozřejmě něco nového. Dnes je běžné, že se chlapci a dívky učí společně, dokonce i v tělocviku. Musím se občas potichu smát, když se náš kluk (desetiletý) baví se svými kamarády o hodině tělocviku. Mluví o té či oné spolužačce, která například kvůli své tloušťce nezvládá pořádně cvičit na nářadí. Některé jsou už docela dobře vyvinuté a chlapcům to už také neuniká. To jen tak na okraj, abych se nevzdálila od tématu.

[obr] Výše otištěný snímek první třídy dívčí měšťanské školy v Horním Slavkově zachycuje zleva doprava, horní zadní řada: Ertlová Rosa, Starkbaumová Martha (Krásno (Schönfeld)), Püchnerová Anna, Prößlová Emma, Lochschmidtová Erna (Leßnitz), Mildnerová Poldi, Rippl Anna (Gfell). Prostřední řada: Mürlingová Anna (†), Flothová Marie, Bächerová Resi, Erlerová Ella, Veit Annl, Starková Fanny. Dolní řada: Siartová Hanni, Moschová Marie, Salomonová Marie, Schröcková Hilde, Schätzková Emilie. Vyučující: vlevo slečna Erna Müllerová, vpravo slečna Hedwig Schindlerová.

věta pokračuje na dalším listu ⟶