Vzpomínky na naše školní léta
Od Annl Zimmerhackl, rozené Veit
Když se dívám na přiložený snímek, ráda vzpomínám na naše společná školní léta v naší staré vlasti, Horním Slavkově (Schlaggenwald). Ta léta mi táhnou před očima jako film. Ještě si dobře pamatuji na náš nástup do dívčí školy. První dny se u některých spolužaček neobešly bez pláče; některé prostě nechtěly zůstat a matka je musela vodit do školy každý den. Ale to trvalo jen krátce, než si všechny na pravidelnou školní docházku zvykly. Samo sebou k prvnímu školnímu dni patřila pro děvčata i nová zástěra, bez které si tehdy nikdo školačku nedovedl představit. Dnes by se tomu asi jen smáli. Slečna Löschnerová, provdaná Bretfeldová, která bohužel také už není mezi živými, uměla se svým osobitým způsobem s námi ABC-šťaty výborně zacházet a hravou formou nás naučit první základy čtení a psaní. Tehdy se první pokusy o psaní dělaly jen na břidlicové tabulce; když se něco nepovedlo, dalo se to rychle smazat. Dnes už ABC-šťata píší rovnou do sešitů, s výjimkou některých vesnic, a metoda je jiná, než jak tomu bylo za nás. Vyučuje se podle takzvaného „celostního systému". Děti píší hned první den celá slova, která ještě zatím neumí přečíst. Zda je tento způsob učení lepší než ten za našich časů, to nechť posoudí odborníci, resp. pedagogové.
V pozdějších letech naší školní docházky nás vyučovaly vážené paní učitelky slečna Erna Müllerová (kterou všichni známe z jejích opravdu výstižných článků v Heimatbriefu), slečna Schachtnerová, slečna Glasauerová a na ruční práce slečna Schindlerová. S koncem prvního ročníku měšťanské školy nastala pro nás velká změna. Jako poválečný ročník jsme byly početně slabé, a tak nás spojili s chlapci stejného ročníku. Poslední dva roky školní docházky jsme tedy chodily do chlapecké školy. To bylo pro nás všechny samozřejmě něco nového. Dnes je běžné, že se chlapci a dívky učí společně, dokonce i v tělocviku. Musím se občas potichu smát, když se náš kluk (desetiletý) baví se svými kamarády o hodině tělocviku. Mluví o té či oné spolužačce, která například kvůli své tloušťce nezvládá pořádně cvičit na nářadí. Některé jsou už docela dobře vyvinuté a chlapcům to už také neuniká. To jen tak na okraj, abych se nevzdálila od tématu.
[obr] Výše otištěný snímek první třídy dívčí měšťanské školy v Horním Slavkově zachycuje zleva doprava, horní zadní řada: Ertlová Rosa, Starkbaumová Martha (Krásno (Schönfeld)), Püchnerová Anna, Prößlová Emma, Lochschmidtová Erna (Leßnitz), Mildnerová Poldi, Rippl Anna (Gfell). Prostřední řada: Mürlingová Anna (†), Flothová Marie, Bächerová Resi, Erlerová Ella, Veit Annl, Starková Fanny. Dolní řada: Siartová Hanni, Moschová Marie, Salomonová Marie, Schröcková Hilde, Schätzková Emilie. Vyučující: vlevo slečna Erna Müllerová, vpravo slečna Hedwig Schindlerová.
Erinnerungen an unsere Schulzeit
Von Annl Zimmerhackl, geborene Veit
Wenn ich mir das nebenstehende Bild betrachte, denke ich gerne an unsere gemeinsame Schulzeit in unserer alten Heimat zurück. Die Jahre ziehen im Geiste wie ein Film an mir vorüber. Ich erinnere mich noch an unsere Einschulung in der Mädchenschule. Die ersten Tage gingen bei einigen Mitschülerinnen nicht ohne Heulen ab; manche wollten einfach nicht dableiben und wurden jeden Tag von der Mutter hingebracht. Aber das dauerte nur kurze Zeit, bis sich alle an den geregelten Schulbesuch gewöhnt hatten. Selbstverständlich gab es zum ersten Schultag für die Mädchen auch eine neue Schürze, ohne die man sich damals ein Schulkind nicht denken konnte. Heute würde man ja darüber lachen. Fräulein Löschner, verehelichte Bretfeld, die leider auch nicht mehr unter den Lebenden weilt, verstand es in ihrer Art ganz ausgezeichnet, mit uns ABC-Schützen umzugehen und uns auf ihre spielende Weise die ersten Grundbegriffe vom Lesen und Schreiben beizubringen. Damals machte man die ersten Schreibversuche nur auf der Schiefertafel; ging mal etwas daneben, konnte es schnell wieder ausgelöscht werden. Hier beginnen die ABC-Schützen gleich in die Hefte zu schreiben, ausgenommen auf einigen Dörfern, und ist auch die Methode anders als seinerzeit bei uns. Es wird nach dem sogenannten „Ganzheitssystem" unterrichtet. Die Kinder schreiben gleich am ersten Tag ganze Wörter, die sie vorläufig noch nicht lesen können. Ob diese Art des Lernens besser ist als die zu unserer Zeit, bleibt dem Urteil der Fachleute bzw. Pädagogen überlassen.
In den späteren Jahren unserer Schulzeit bekamen wir als Unterrichtende die von uns verehrten Lehrerinnen Fräulein Erna Müller (die uns allen durch ihre wirklich treffenden Abhandlungen im HB bekannt ist), Fräulein Schachtner, Fräulein Glasauer und für Handarbeit Fräulein Schindler. Mit dem Ende des ersten Bürgerschuljahres kam für uns eine große Umstellung. Als Nachkriegsjahrgang waren wir zu schwach und wurden mit den Knaben des gleichen Jahrganges zusammengelegt. Die letzten zwei Jahre unserer Schulzeit besuchten wir also die Knabenschule. Das war natürlich für uns alle etwas Neues. Hier ist dies eine Selbstverständlichkeit, daß Mädchen und Knaben zusammen unterrichtet werden, sogar im Turnen. Ich muß da manchmal im Stillen über unseren Jungen lachen, wenn er sich mit seinen Freunden (zehnjährige) über die Turnstunde unterhält. Sie sprechen über diese und jene Mitschülerin, die z. B. wegen ihrer Dicke nicht so recht an den Geräten mitmachen kann. Einige sind bereits ganz schön entwickelt und den Jungen fällt das auch schon auf. Dies nur nebenbei, um nicht vom Thema abzukommen.
[
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.