⟵ věta pokračuje z předchozího listu

[obr] Skoro jako silnice na Krudumu nebo na Heidě – tak klamně podobná je scenérie této lesní cesty v kraji našich krajanů v Kanadě.

Bohužel jsme utrpěli i těžkou ránu osudu. Náš nejstarší syn Josef 24. 11. 1943 smrtelně zahynul, když ho při pokládání vodovodních trub zasypala zemina. Kvůli tomu jsem musel své řeznictví vzdát. Já i můj druhý syn Ernst jsme prodali své farmy a přestěhovali se do Dawson Creeku. Tam má každý z nás svůj vlastní dům, a vzhledem k velkým vzdálenostem, které se tu musí urazit, má také každý auto. Životní podmínky jsou velmi uspokojivé. Já i má žena pobíráme státní starobní důchod, který dostane každý, i kdyby byl milionář. Musí však dosáhnout 70 let věku a být práce neschopný. Ceny potravin jsou vzhledem ke mzdám poměrně nízké. Hostince jako u nás doma zde nejsou. Přesto se v naší osadě Tomslake velmi pěstuje společenský život."

O pár let později se do Kanady vystěhovali i bratr a obě sestry krajana Josefa Weinharta, stejně jako dcera krajana Morize Starka (ředitele spořitelny). O tom vyjde podrobná zpráva v příštím čísle.