Ročenka Chebanů 1963
V srpnu vyjde „Ročenka Chebanů 1963" (Jahrbuch der Egerländer 1963) v obvyklé úpravě a stejném rozsahu jako v předchozích letech (160 stran a 4 barevné umělecké obrazy) za cenu 2,50 DM včetně poštovného. Je to domácí kniha Chebanů a i ve svém 10. ročníku ji Otto Zerlik sestavil velmi pestře a rozmanitě. Ročenka by proto neměla chybět v žádné chebské rodině. Protože krajan Oskar Otto ze zdravotních důvodů již není schopen zajišťovat distribuci, převzal jsem rozesílání já.
Všem dosavadním odběratelům bude tedy ročenka v srpnu zaslána z Erlangen. Prosím všechny příjemce, aby si ročenku ponechali a neodmítali její přijetí, jak se to v mnoha případech stalo loni. Vrácením zásilky mi vzniká ztráta, kterou mi nikdo nenahradí. Vždyť stojí jen 2,50 DM. Tuto nepatrnou částku si dnes jistě může dovolit každý na domovský kalendář. K ročence je přiložena poukázka, kterou mohou odběratelé částku uhradit.
Marterer
[obr] 150 LET Karlovarské Becherovky (Karlsbader Becherbitter) CHUTNÁ A SVĚDČÍ — výhradní výrobce: Johann Becher oHG. - Kettwig/Ruhr
Jahrbuch der Egerländer 1963
Im August erscheint das „Jahrbuch der Egerländer 1963" in der gewohnten Aufmachung und im gleichen Umfang wie in den Vorjahren (160 Seiten und 4 farbige Kunstdruckbilder) zum Preise von 2,50 DM einschließlich Porto. Es ist das Hausbuch der Egerländer und auch in seinem 10. Jahrgang von Otto Zerlik überaus abwechslungsreich gestaltet. Das Jahrbuch darf daher in keiner egerländer Familie fehlen. Da Landsmann Oskar Otto aus gesundheitlichen Gründen nicht mehr in der Lage ist, den Vertrieb durchzuführen, habe ich den Versand übernommen.
Alle bisherigen Bezieher erhalten daher das Jahrbuch im August von Erlangen aus zugeschickt. Ich bitte alle Empfänger, das Jahrbuch zu behalten und nicht — wie es voriges Jahr in vielen Fällen geschehen ist — die Annahme zu verweigern. Durch die Rücksendung entsteht für mich ein Verlust, den mir niemand ersetzt. Es kostet ja nur 2,50 DM. Diesen geringen Betrag wird wohl heute jeder für einen Heimatkalender übrig haben. Dem Jahrbuch liegt eine Zahlkarte bei, mit der die Bezieher die Überweisung des Betrages vornehmen können.
Marterer
[obr] 150 JAHRE KARLSBADER Becherbitter SCHMECKT UND BEKOMMT — Alleinhersteller: Johann Becher oHG. - Kettwig/Ruhr
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Když jsem se od něj srdečně poděkoval a rozloučil, poradil mi, abych navštívil i starého věžného na věži městského kostela, což jsem ostatně i tak plánoval. Když jsem vyšplhal po mnoha dřevěných schodištích a vstoupil na vnější ochoz, byl jsem nadmíru překvapen výhledem do kraje, který se tu nahoře nabízel, neboť sám kostel stojí na vyvýšenině. Odtud je nádherný přehled nad městem, dále nad Slavkovským lesem (Kaiserwald) a částí Chebska, Doupovskými horami a Krušnými horami. Věžný, starý penzionovaný důlní štajgr, mi ledacos z tohoto velkolepého panoramatu vysvětlil. Se svou rodinou žil ve této vzdušné výšce už 22 let a měl mimo jiné na starosti také požární hlídku. Silně romanticky působící byt věžného mi živě připomněl podobný v Annabergu v Krušných horách. Když jsem mu řekl, že by se mi tu nahoře asi také líbilo, odpověděl: „Ale ne vždycky! Při sněhové vánici v zimě, při mlze nebo bouřce s blesky a hromy tu bývá dost nevlídno. Také tahat sem nahoru vodu a palivo je namáhavé." Na tyto přátelské egerlandské lidi, kteří mě dokonce pozvali na jídlo, nikdy nezapomenu. Věžný mi vyprávěl i ledacos ze svého dřívějšího havířského života; na rozloučenou mi na památku daroval několik rudních vzorků do mé sbírky. Kostel samotný jsem si prohlédl už předtím.
Následujícího rána jsem se vydal časně na cestu do Altsattelu, abych zkusil své štěstí, jak mi radil pan Prosch. A skutečně jsem měl úspěch. Po delším hledání jsem našel dva kusy velké jako pěst s ostře a zřetelně vyraženými otisky větviček a listů, jaké tu rostly před mnoha miliony let. Na jiné hromadě kamení vedle silnice – kameny měly zjevně být rozbity na štěrk – jsem našel pěkný velký kus zkamenělého dřeva. Kolik lidí už asi kolem něj bez povšimnutí prošlo. Tento kus měl velikost pětilibrového bochníku chleba, byl však samozřejmě podstatně těžší. Koupil jsem si balicí papír a motouz, zabalil tento chlebovitý kámen jako mumii a nesl jej do svého tehdejšího ubytování. Kámen měl doma dostat pěkné místo ve skalce.
Musím zde ještě zmínit jeden kámen, který má velký význam pro celou Evropu, neboť označuje zeměpisný střed našeho světadílu. Bohužel jsem tehdy o jeho existenci neměl ani tušení a přitom jsem mu byl v Altsattelu takřka na dosah ruky. Teprve zde v Bensheimu jsem se o něm dozvěděl z článku ve „Sudetoněmecké vlastenecké službě" od Dr. Helmuta Diteriche. Jak tento uvádí, provedla svého času smíšená evropská geografická společnost měření a přitom nedaleko Sokolova (Falkenau), jihovýchodně od města, na výšině u obce Wöhr, zjistila tento evropský střed a označila jej kamenem s latinským nápisem: „Media Europa" (Střed Evropy). Tato důležitá skutečnost je známa jen velmi málo lidem a světový tisk se o ní dosud sotva zmínil – nebo o ní záměrně mlčel. Ale naši krajané by to měli vědět, a nyní také pochopí, proč jsem nad tímto vyprávěním umístil slova: „Když lidé mlčí – promluví kameny."
Als ich mich, herzlich dankend, von ihm verabschiedete, riet er mir, auch den alten Türmer auf dem Turm der Stadtkirche mit zu besuchen, was ich ohnehin geplant hatte. Als ich die vielen Holzstiegen emporgekraxelt war und die äußere Galerie betrat, war ich höchst überrascht von der Rundsicht, die sich hier oben bot, denn die Kirche selbst steht auf einer Anhöhe. Man hat einen herrlichen Überblick über die Stadt, dann über den Kaiserwald und einen Teil des Egerlandes, das Duppauer- und Erzgebirge. Der Türmer, ein alter pensionierter Obersteiger, hat mir allerhand aus diesem großartigen Panorama erklärt. Er hauste mit seiner Familie bereits 22 Jahre in dieser luftigen Höhe und hatte unter anderem auch die Feuerwache zu versehen. Die stark romantische Türmerwohnung erinnerte mich lebhaft an jene in Annaberg im Erzgebirge. Als ist ihm sagte, hier oben könne es mir auch gefallen, meinte er: „Aber nicht immer! Bei Schneesturm im Winter, bei Nebel oder Gewitter unter Blitz und Donner ist es hier manchmal recht ungemütlich. Auch das Heraufschleppen von Wasser und Brennmaterial ist mühsam." Diese freundlichen egerländer Leute, die mich sogar zum Essen einluden, werde ich nie vergessen. Der Türmer erzählte mir auch noch manches aus seinem früheren Bergmannsleben; zum Abschied schenkte er mir als Andenken einige Erzstufen für meine Sammlung. Die Kirche selbst hatte ich schon vorher besichtigt.
Am darauffolgenden Morgen machte ich mich beizeiten auf den Weg nach Altsattel, um mein Glück zu versuchen, wie mir Herr Prosch geraten hatte. Und ich hatte tatsächlich Erfolg. Nach längerem Suchen fand ich zwei faustgroße Stücke mit scharf und deutlich ausgeprägten Abdrücken von Zweigen und Blättern, wie sie vor vielen Millionen Jahren hier wuchsen. Auf einem anderen Steinhaufen neben der Straße — die Steine sollten offenbar zu Schotter zerschlagen werden — fand ich ein schönes großes Stück versteinertes Holz. Wie viel Menschen mögen schon achtlos daran vorübergegangen sein. Dieses Stück hatte die Größe eines fünfpfündigen Brotweckens, war aber natürlich bedeutend schwerer. Ich kaufte mir Packpapier und Bindfaden, wickelte diesen brotlaibartigen Stein wie eine Mumie ein und ging damit meinem damaligen Quartier zu. Der Stein sollte daheim einen schönen Platz im Steingarten erhalten.
Ich muß hier noch einen Stein erwähnen, der eine sehr große Bedeutung für ganz Europa hat, denn er bezeichnet den geographischen Mittelpunkt unseres Erdteils. Leider hatte ich damals keine Ahnung von seiner Existenz und war ihm doch in Altsattel fast zum Greifen nahe. Erst hier in Bensheim wurde ich durch einen Artikel im „Sudetendeutschen Heimatdienst" von Dr. Helmut Diterich darauf aufmerksam. Wie dieser mitteilt, wurden seinerzeit von einer gemischten euro-
päischen geographischen Gesellschaft Vermessungen durchgeführt und dabei unweit Falkenau, südöstlich von der Stadt, auf einer Anhöhe bei der Ortschaft Wöhr dieser europäische Mittelpunkt festgestellt und mit einem Stein gekennzeichnet, der die lateinische Inschrift trägt: „Media Europa" (Mitte Europas). Diese wichtige Tatsache ist nur ganz wenigen Menschen bekannt und wurde auch von der Weltpresse bisher kaum erwähnt oder absichtlich verschwiegen. Aber unsere Landsleute sollen es wissen und sie werden jetzt auch verstehen, warum ich über diese Schilderung die Worte setzte: „Wenn Menschen schweigen — werden Steine reden."
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.