Ročenka Chebanů 1963

V srpnu vyjde „Ročenka Chebanů 1963" (Jahrbuch der Egerländer 1963) v obvyklé úpravě a stejném rozsahu jako v předchozích letech (160 stran a 4 barevné umělecké obrazy) za cenu 2,50 DM včetně poštovného. Je to domácí kniha Chebanů a i ve svém 10. ročníku ji Otto Zerlik sestavil velmi pestře a rozmanitě. Ročenka by proto neměla chybět v žádné chebské rodině. Protože krajan Oskar Otto ze zdravotních důvodů již není schopen zajišťovat distribuci, převzal jsem rozesílání já.

Všem dosavadním odběratelům bude tedy ročenka v srpnu zaslána z Erlangen. Prosím všechny příjemce, aby si ročenku ponechali a neodmítali její přijetí, jak se to v mnoha případech stalo loni. Vrácením zásilky mi vzniká ztráta, kterou mi nikdo nenahradí. Vždyť stojí jen 2,50 DM. Tuto nepatrnou částku si dnes jistě může dovolit každý na domovský kalendář. K ročence je přiložena poukázka, kterou mohou odběratelé částku uhradit.

Marterer

[obr] 150 LET Karlovarské Becherovky (Karlsbader Becherbitter) CHUTNÁ A SVĚDČÍ — výhradní výrobce: Johann Becher oHG. - Kettwig/Ruhr

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Když jsem se od něj srdečně poděkoval a rozloučil, poradil mi, abych navštívil i starého věžného na věži městského kostela, což jsem ostatně i tak plánoval. Když jsem vyšplhal po mnoha dřevěných schodištích a vstoupil na vnější ochoz, byl jsem nadmíru překvapen výhledem do kraje, který se tu nahoře nabízel, neboť sám kostel stojí na vyvýšenině. Odtud je nádherný přehled nad městem, dále nad Slavkovským lesem (Kaiserwald) a částí Chebska, Doupovskými horami a Krušnými horami. Věžný, starý penzionovaný důlní štajgr, mi ledacos z tohoto velkolepého panoramatu vysvětlil. Se svou rodinou žil ve této vzdušné výšce už 22 let a měl mimo jiné na starosti také požární hlídku. Silně romanticky působící byt věžného mi živě připomněl podobný v Annabergu v Krušných horách. Když jsem mu řekl, že by se mi tu nahoře asi také líbilo, odpověděl: „Ale ne vždycky! Při sněhové vánici v zimě, při mlze nebo bouřce s blesky a hromy tu bývá dost nevlídno. Také tahat sem nahoru vodu a palivo je namáhavé." Na tyto přátelské egerlandské lidi, kteří mě dokonce pozvali na jídlo, nikdy nezapomenu. Věžný mi vyprávěl i ledacos ze svého dřívějšího havířského života; na rozloučenou mi na památku daroval několik rudních vzorků do mé sbírky. Kostel samotný jsem si prohlédl už předtím.

Následujícího rána jsem se vydal časně na cestu do Altsattelu, abych zkusil své štěstí, jak mi radil pan Prosch. A skutečně jsem měl úspěch. Po delším hledání jsem našel dva kusy velké jako pěst s ostře a zřetelně vyraženými otisky větviček a listů, jaké tu rostly před mnoha miliony let. Na jiné hromadě kamení vedle silnice – kameny měly zjevně být rozbity na štěrk – jsem našel pěkný velký kus zkamenělého dřeva. Kolik lidí už asi kolem něj bez povšimnutí prošlo. Tento kus měl velikost pětilibrového bochníku chleba, byl však samozřejmě podstatně těžší. Koupil jsem si balicí papír a motouz, zabalil tento chlebovitý kámen jako mumii a nesl jej do svého tehdejšího ubytování. Kámen měl doma dostat pěkné místo ve skalce.

Musím zde ještě zmínit jeden kámen, který má velký význam pro celou Evropu, neboť označuje zeměpisný střed našeho světadílu. Bohužel jsem tehdy o jeho existenci neměl ani tušení a přitom jsem mu byl v Altsattelu takřka na dosah ruky. Teprve zde v Bensheimu jsem se o něm dozvěděl z článku ve „Sudetoněmecké vlastenecké službě" od Dr. Helmuta Diteriche. Jak tento uvádí, provedla svého času smíšená evropská geografická společnost měření a přitom nedaleko Sokolova (Falkenau), jihovýchodně od města, na výšině u obce Wöhr, zjistila tento evropský střed a označila jej kamenem s latinským nápisem: „Media Europa" (Střed Evropy). Tato důležitá skutečnost je známa jen velmi málo lidem a světový tisk se o ní dosud sotva zmínil – nebo o ní záměrně mlčel. Ale naši krajané by to měli vědět, a nyní také pochopí, proč jsem nad tímto vyprávěním umístil slova: „Když lidé mlčí – promluví kameny."