Zprávy z Töppelesu

O velkém letničním sjezdu sudetských Němců ve Frankfurtu nad Mohanem už podrobně informoval tisk i rozhlas. Přišlo tam na čtyři sta tisíc lidí, takže se ho zúčastnil zhruba každý čtvrtý sudetský Němec žijící ve Spolkové republice. Podařilo se mi potřást rukou 45 až 50 rodákům z Töppelesu, z toho třetinu jsem neviděl už dvacet let. Potěšující byl velký počet krajanů z Bavorska (ze střední a horní Franky, z Horní Falce). Při takové mele bohužel nemůže vzniknout žádné opravdové posezení, k tomu se hodí jen setkání v jednotlivých patronátních městech. Pro srovnání s předposledním letničním sjezdem ve Frankfurtu v roce 1953 se jeden nezúčastněný pozorovatel vyjádřil takto: „Návštěvnost stoupla o sto tisíc, přibylo mnohem víc mládeže, lidé vystupují sebejistěji a uvolněněji a všichni jsou oblečeni podle poslední módy." To jsem zaslechl z rozhovoru dvou rodilých Frankfurťanů v tramvaji – rozhodně lichotivé zjištění. Sám jsem přitom nasbíral cenné zkušenosti ohledně našich krajanských časopisů a jejich zpravodajství, a ty bych čtenářům nechtěl zamlčet.

Co se týče úpravy a obsahu příspěvků, nemusí se Slavkovský heimatbrief (Schlaggenwalder Heimatbrief) rozhodně za nic stydět. Od počátku byl určen výhradně vysídleným obyvatelům Horního Slavkova (Schlaggenwald) a devíti přifařených obcí. To má tu výhodu, že přijdou ke slovu všechna místa horno-slavkovského farního obvodu a dřívější sepětí obyvatel těchto obcí se zachovalo i po vysídlení. Význam a hodnotu zpravodajského listu naší užší domoviny bychom si plně uvědomili teprve tehdy, kdyby přestal vycházet a my bychom si museli hledat skromný azyl u jiných krajanských listů.

Před 70 lety byly Stirn, Leßnitz a Töppeles sloučeny do jedné obce okresu Falknov (Falkenau). Před 30 lety pak katastrální obce Gfell, Poschitzau, Stirn, Leßnitz a Töppeles spojili naši nezapomenutelní nájemci honitby Ernst Kuhlmüller a Fried Kuhla do jednoho honebního revíru. Při čtení těchto řádků náš doktor lesních toulek i mnozí další čistě z loveckého instinktu jistě zbystří sluch – a já jako bývalý čestný honec musím přiznat, že toto území s bohatou zvěří bylo nádherně krásným krajem.

věta pokračuje na dalším listu ⟶