⟵ věta pokračuje z předchozího listu
aby upozornil na svůj domov, přičemž se sám nejčastěji označuje jako „Slaggenualdensis", tedy jako Horní Slavkovan, nebo také jako „Egranus", tedy Chebák.
Pro svou básnickou slávu byl Brusch již jako třiadvacetiletý muž na říšském sněmu v Řezně korunován císařem Karlem V. na „poeta laureatus", tedy na „básníka"; obdržel titul „Comes palatinus", odpovídající hodnosti falckého či říšského hraběte. Kaspar Brusch se dlouho jednoznačně nepřihlásil k tehdy rychle a široko se šířícímu protestantismu, neboť patřil ke skupině neutrálních, kteří sice zastávali protestantské reformní hnutí, na druhou stranu se ale ostře stavěli proti oběma tehdejším konfesijním stranám. Brusch opakovaně útočil svým posměchem na klér, kláštery, ale zejména na tehdy často nevzdělané mnichy; neméně ostře však vystupoval i proti protestantským horlivcům, kteří se rozmáhali zejména v Durynsku a jejichž protikatolická štvanice mu připadala stejně nepřátelská kultuře. Tento postoj přivedl Bruche do konfliktu nejen s bývalým klášterním druhem Martina Luthera jménem Johannes Lange, ale svým postojem dokonce přišel o učitelské místo v Arnstadtu v Durynsku. Několik pokusů ukončit svůj neklidný život trvalým usazením ztroskotalo, až byl nakonec v roce 1554 nebo 1555 ustanoven evangelickým farářem v Plettenburgu u Řezna, poté co se konečně a bez výhrad přiklonil k protestantismu. O době jeho pobytu v Plettenburgu je známo málo, či lépe řečeno téměř nic. Brusch pravděpodobně jako evangelický farář v Plettenberku pracoval na 2. svazku své „Historie klášterů", který ale, jak již bylo zmíněno, nikdy nevyšel tiskem. (Pokračování příště)
wahrnimmt, um auf seine Heimat hinzuweisen, wobei er sich meist als „Slaggenualdensis", das heißt als Schlaggenwalder oder auch als „Egranus", als Egerer bezeichnet.
Wegen seiner dichterischen Berühmtheit wurde Brusch schon als 23jähriger Mann auf dem Reichstag zu Regensburg von Kaiser Karl V. zum „poeta laureatus", das heißt zum „Dichter" gekrönt; er erhielt den Titel „Comes palatinus", der dem Rang eines Pfalz- oder Reichsgrafen entsprach. Kaspar Brusch hat sich lange Zeit nicht eindeutig zum damals schnell und weit um sich greifenden Protestantismus bekannt, denn er gehörte zu einer Gruppe von Neutralen, die zwar die protestantische Reformbewegung befürworteten, andererseits sich aber scharf gegen die beiden damaligen konfessionellen Parteien wandten. Wiederholt griff Brusch mit seinem Spott den Klerus, die Klöster, aber besonders die damals vielfach ungelehrten Mönche an; er zog aber nicht minder scharf gegen die protestantischen Eifereien ins Feld, die sich besonders in Thüringen breitmachten und die Brusch in ihrer antikatholischen Hetze genau so kulturfeindlich erschienen. Dieser Standpunkt brachte Brusch nicht nur in einen Konflikt mit dem früheren Klostergenossen Martin Luthers, namens Johannes Lange, sondern er büßte durch seine Haltung sogar sein Lehramt in Arnstadt in Thüringen ein. Mehrere Versuche, sein ruheloses Leben durch eine dauernde Seßhaftwerdung zu beenden, schlugen fehl, bis er schließlich im Jahre 1554 oder 1555 als evangelischer Pfarrer in Plettenburg bei Regensburg bestellt wurde, nachdem er sich endlich und vorbehaltlos zum Protestantismus durchgerungen hatte. Über die Zeit seines Aufenthaltes in Plettenburg ist wenig oder besser gesagt nichts bekannt. Wahrscheinlich schrieb Brusch als evangelischer Pfarrer zu Plettenberg am 2. Band seiner „Klostergeschichte", die aber, wie bereits erwähnt, nicht mehr im Druck erschien. (Fortsetzung folgt)
Malá kytice domácích nadávek a posměšků
Že si Zumpl vzal Schlössl, mě vůbec nepřekvapuje. Ti dva se k sobě báječně hodí: ona je stará drbna a on velký chvástal a lenoch. A jeho bratr je pak náramný bručoun a nevrlý štváč.
Včera Seff ztratil peněženku a při tom nechal svěšenou huhu. Doma mu pak matka vyhubovala: Ty packale, ty jsi přece největší popleta, co na světě je. Nato se Seff zamračil a rozbrečel se. Ještě mu pak vynadal otec: Ty velké nemehlo, packalem zůstaneš a můžeš jít třeba ke všem čertům.
Horní Slavkov (Schlaggenwald) – pouť se koná 16. září ve Frankfurtu nad Mohanem, v hostinci „Schützenhaus" u rodiny Gruber.
Ein kleiner Strauß heimatlicher Schimpf- und Spottnamen
Daß der Zumpl döi Schloassl gnumma hout, wunnert mich niat. Döi zwa poassn gout zomm: Sie is' a oalts Reef u er a groußa Schwoderer u Tachenierer. Sei Brouda is a sura Flamender u Floderer.
Gestern hout da Seff as Bröiftaschl valourn, dou houta sei Float reihänga loua. Daham hout sei Mutta donn gsagt: Du Dappl, du bist ja der größta Toffl wos git. Dou hout da Seff as Gfries vazuagn u greint. Sei Votta hout nan a zommgschimpft: Du groußa Dingarich, du bleibst a Doatzl u kuast za die Gouttuer göih.
Schlaggenwalder Kirchweih am 16. September in Frankfurt am Main im Gasthof „Schützenhaus" bei Familie Gruber.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.