Schlaggenwälder Heimatbrief — Folge 87
/ 32
česky německy obojí klasické zobrazení →
Sken listu 12
Také jeden školní výlet

⟵ věta pokračuje z předchozího listu

obě další třídy byly kvůli malému počtu žáků dočasně sloučeny s chlapci na chlapecké škole.

Tehdejší ředitelka Ida Heintz tedy navrhla, abychom s děvčaty navštívily „zuřící kameny" u Donawitzova mlýna. Z toho měly obzvláštní radost, protože si směly čvachtat ve vodě. V lese mezi Donawitzem a Schneidmühlem se totiž na jednom místě tyčí mohutné kameny, kolem nichž se pění potok. Odpočinuli jsme si tam, děti si jásavě zouvaly boty a punčochy a brodily se čirou vodou nebo šplhaly po kamenech. Paní Heintz i já jsme se s úsměvem dívaly na tu veselou vřavu a nechaly děvčata řádit, protože v tom parném horku jim osvěžení jen prospělo. Zatímco cestou tam jsme šly za Gfell přímo dolů ke Kohlmühlu a odtud na druhé straně Teplé silnice vzhůru směrem k Donawitzu, na zpáteční cestu jsme zvolily oklikou přes Töppeles. Děti by se rády zastavily tam u nádraží ve stinné hostinské zahrádce, ale ředitelka nás pobízela k spěchu, protože se v dálce ohlásila bouřka svým hřměním. Skutečně se u Bečova (Petschau) stahovaly temné mraky. V tomto dusném a hrozivém rozpoložení jsme musely zdolat strmý Töppeleský vrch. Část děvčat, která ještě nebyla unavená, se přidala ke mně a spěchala rychleji vpřed, zatímco ostatní zůstávaly s paní Heintz, jež je následovala pomaleji. Bouřka se blížila stále víc, děti mi rozrušeně hlásily každý další blesk a přitom se křižovaly; zdálo se ale, že se nad námi nespustí, nýbrž zůstane viset v horách. Jak jsme byly rády, když jsme dosáhly velké borovice (stojí ještě dnes?) a mohly jsme pak už bez překážek pokračovat po hřebeni. Pokud si dobře vzpomínám, dorazily jsme suchou nohou do našeho milého Horního Slavkova (Schlaggenwald); i opozdilkyně s paní ředitelkou Heintz přišly ještě včas domů. Snad si na tuto školní vycházku vzpomene některá z bývalých žákyň, které se dnes staly ženami a matkami. Byl to ročník, k němuž patřila tehdejší Paula Koch.

Nová kniha: Když jsem ještě nosila školní tašku

NOVINKA!

Když jsem ještě nosila školní tašku

Napsala Margareta Pschorn

Příběhy z dětských let. Ilustroval akademický malíř Toni Schönecker. 96 stran, plátěná vazba, 6,65 DM plus poštovné.

Tyto půvabné příběhy známé chebské (egerlandské) spisovatelky probouzejí v čtenáři milé vzpomínky na vlastní dětství v rodném kraji. Je potěšením putovat s autorkou dny jejího dětství.

K objednání u: Rudolf Marterer, 852 Erlangen, Zeppelinstraße 40

věta pokračuje na dalším listu ⟶

list 12 z 32
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.