Bohužel dnes už nedokážu uvést datum tohoto vysílání, ba ani rok, protože všechny podklady mi propadly při vyhnání z domoviny. Bylo to prostě někdy ve dvacátých letech. Jedno je ale jisté: při tomto vysílání byl Horní Slavkov v rozhlase zmíněn poprvé. Jako externí spolupracovník pražského německého vysílání jsem pak měl ještě několik dalších pořadů. Kdykoli to šlo a odpovídalo to tématu, vždy jsem zmínil i naše rodné městečko Horní Slavkov. Jednou, o vánočním čase, jsem v 45minutovém pořadu pojednal o jesličkách v děkanském kostele.

Ještě rychle něco k technickému provedení vysílání. Nejméně 4 týdny před vysíláním bylo nutné zaslat vedení vysílání text ve trojím vyhotovení, psaný na stroji, v rozsahu odpovídajícím délce řečnického času. Krátce před prvním vysíláním se bylo třeba přihlásit v kanceláři „Uranie". Odtud šel „hlasatel" spolu se mnou do „vysílacího sálu", hostinského sálu střední velikosti v pražských Vinohradech, patrně v Palackého ulici. Ve srovnání s pozdějším rozhlasovým domem, který postavili v Jungmannově ulici, to tam vypadalo nesmírně provizorně. Na hostinském stole stál mikrofon a vedle něj dvě žárovky jako signální světla. Rozsvítila-li se žlutá žárovka, znamenalo to: pozor, všichni se připravte. Brzy nato se rozsvítilo červené světlo a začal čas k mluvení. V celém sále jinak nebylo nic než pár prázdných hostinských stolů a koncertní křídlo, které se používalo při hudebních přenosech. Toto bylo moje jediné vysílání z tohoto provizoria, ostatní pořady se pak už uskutečnily z nového a na tehdejší poměry moderně zařízeného rozhlasového domu.

Také jeden školní výlet Napsala Ernestine Müller, učitelka

V minulých letech jsem ve Heimatbriefu už vyprávěla o mnoha vzpomínkových školních výletech – do Chebu a Františkových Lázní, na Glatzen, Keilberg a do Kyselky (Gießhübl-Sauerbrunn). To byly na tehdejší poměry pozoruhodné podniky, které u žákyň vyvolávaly vděčné nadšení. Byla ale i doba, kdy vedení školy vidělo raději, když se s dětmi nechodilo příliš daleko a spokojilo se s polodenními výlety. Nemyslím tím ještě dřívější dobu, kdy velkou událostí byla vycházka k Pinku se hrami, básničkami a podobně. Ne, muselo to být na počátku třicátých let, kdy jsem tehdy s ředitelkou učila sama na dívčí měšťanské škole, zatímco

věta pokračuje na dalším listu ⟶