Bohužel dnes už nedokážu uvést datum tohoto vysílání, ba ani rok, protože všechny podklady mi propadly při vyhnání z domoviny. Bylo to prostě někdy ve dvacátých letech. Jedno je ale jisté: při tomto vysílání byl Horní Slavkov v rozhlase zmíněn poprvé. Jako externí spolupracovník pražského německého vysílání jsem pak měl ještě několik dalších pořadů. Kdykoli to šlo a odpovídalo to tématu, vždy jsem zmínil i naše rodné městečko Horní Slavkov. Jednou, o vánočním čase, jsem v 45minutovém pořadu pojednal o jesličkách v děkanském kostele.
Ještě rychle něco k technickému provedení vysílání. Nejméně 4 týdny před vysíláním bylo nutné zaslat vedení vysílání text ve trojím vyhotovení, psaný na stroji, v rozsahu odpovídajícím délce řečnického času. Krátce před prvním vysíláním se bylo třeba přihlásit v kanceláři „Uranie". Odtud šel „hlasatel" spolu se mnou do „vysílacího sálu", hostinského sálu střední velikosti v pražských Vinohradech, patrně v Palackého ulici. Ve srovnání s pozdějším rozhlasovým domem, který postavili v Jungmannově ulici, to tam vypadalo nesmírně provizorně. Na hostinském stole stál mikrofon a vedle něj dvě žárovky jako signální světla. Rozsvítila-li se žlutá žárovka, znamenalo to: pozor, všichni se připravte. Brzy nato se rozsvítilo červené světlo a začal čas k mluvení. V celém sále jinak nebylo nic než pár prázdných hostinských stolů a koncertní křídlo, které se používalo při hudebních přenosech. Toto bylo moje jediné vysílání z tohoto provizoria, ostatní pořady se pak už uskutečnily z nového a na tehdejší poměry moderně zařízeného rozhlasového domu.
Leider kann ich heute nicht mehr das Datum dieser Sendung, ja nicht einmal das Jahr angeben, da mir alle Unterlagen durch die Vertreibung aus der Heimat verloren gingen. Es war eben in den zwanziger Jahren. Das eine aber steht fest: Schlaggenwald wurde bei dieser Sendung erstmalig im Rundfunk erwähnt. Als freier Mitarbeiter der Prager deutschen Sendung hatte ich dann anschließend noch mehrere andere Sendungen. Wenn es ging und wenn es dem Stoff entsprach, erwähnte ich auch immer unser Heimatstädtchen Schlaggenwald. Einmal zur Weihnachtszeit behandelte ich in der 45-Minuten-Sendung die Krippe der Dekanalkirche.
Nun noch rasch etwas von der technischen Durchführung der Sendung. Mindestens 4 Wochen vor der Sendung mußte der Text in dreifacher Ausführung in Maschinenschrift, der Länge der Redezeit entsprechend, an die Sendeleitung eingeschickt werden. Kurz vor der ersten Sendung mußte man sich in der Kanzlei der „Urania" melden. Von dort ging der „Ansager" mit in den „Sendesaal", einem Gasthaussaal mittlerer Größe in den Prager Weinbergen, vermutlich in der Palackystraße gelegen. Da sah es im Vergleich zum späteren Funkhaus, das man in der Jungmannstraße errichtete, äußerst primitiv aus. Auf einem Gasthaustisch stand ein Mikrofon und daneben zwei Glühbirnen als Signallampen. Leuchtete die gelbe Birne auf, hieß es: Achtung, alles fertig machen. Bald darauf kam das rote Licht und die Sprechzeit begann. Im ganzen Saal war sonst nichts vorhanden, als einige leere Gasthaustische und ein Konzertflügel, der bei musikalischen Übertragungen benutzt wurde. Dies war meine einzige Sendung von diesem Provisorium aus, die anderen Sendungen erfolgten dann schon vom neuen und für die damaligen Verhältnisse modern eingerichteten Funkhaus.
Také jeden školní výlet Napsala Ernestine Müller, učitelka
V minulých letech jsem ve Heimatbriefu už vyprávěla o mnoha vzpomínkových školních výletech – do Chebu a Františkových Lázní, na Glatzen, Keilberg a do Kyselky (Gießhübl-Sauerbrunn). To byly na tehdejší poměry pozoruhodné podniky, které u žákyň vyvolávaly vděčné nadšení. Byla ale i doba, kdy vedení školy vidělo raději, když se s dětmi nechodilo příliš daleko a spokojilo se s polodenními výlety. Nemyslím tím ještě dřívější dobu, kdy velkou událostí byla vycházka k Pinku se hrami, básničkami a podobně. Ne, muselo to být na počátku třicátých let, kdy jsem tehdy s ředitelkou učila sama na dívčí měšťanské škole, zatímco
Auch ein Schulausflug
Von Ernestine Müller, Lehrerin
In den vergangenen Jahren hatte ich im Heimatbrief von manchem erinnerungsreichen Schulausflug erzählt, so nach Eger und Franzensbad, auf die Glatzen, den Keilberg und nach Gießhübl-Sauerbrunn. Das waren für die damaligen Verhältnisse schon beachtenswerte Unternehmungen, die bei den Schülerinnen dankbare Begeisterung auslösten. Es gab aber eine Zeit, da sah es die Schulleitung lieber, wenn man mit den Kindern nicht gar zu weit in die Ferne schweifte und sich mit Halbtagswanderungen begnügte. Ich meine aber hier nicht jene noch weiter zurückliegende Epoche, in der ein Gang zur Pinge mit Spielen, Gedichten etc. das große Ereignis bildete. Nein, es muß zu Beginn der dreißiger Jahre gewesen sein, da ich damals mit der Direktorin allein an der Mädchenbürgerschule unterrichtete, während die
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.