K 70. narozeninám krajana Antona Hofmanna

4. června 1962, v den vydání tohoto čísla našeho Heimatbriefu, se náš dobře známý krajan Anton Hofmann dožívá 70 let. Tento vzácný svátek by neměl minout bez povšimnutí – zasloužilá činnost našeho Hofmanna Toniho pro jeho domov a jeho krajany si zaslouží, aby byla v našem časopise připomenuta a natrvalo zaznamenána.

Anton Hofmann přišel na svět 4. června 1892 jako syn manželů Franze a Theresie Hofmannovy, rozené Habermannové. Jeho kolébka stála v Neustadtu v Horním Slavkově (Schlaggenwald). Měl ještě tři bratry a dvě sestry. V roce 1906 se rodiče přestěhovali do otcovského domu čp. 451 v ulici St. Annagasse (u Donnerů). Po absolvování obecné a měšťanské školy v rodném městě se Anton Hofmann vyučil malířem porcelánu v porcelánce Haas & Czjzek v Horním Slavkově. Při vypuknutí první světové války musel narukovat a byl jedním z prvních raněných z Horního Slavkova. Se zásahem do nohy byl propuštěn z vojenské služby. Jako válečný invalida pak nastoupil na městský úřad v Horním Slavkově a svou svědomitou prací to dotáhl až na místo městského vrchního tajemníka. Během své dlouholeté úřední činnosti se stal dobrým znalcem místních poměrů, jak v komunální oblasti, tak pokud jde o obyvatelstvo, kterému byl kdykoli nápomocen radou i skutkem. Když začalo hanebné vyhánění lidí z naší domoviny, musel i on v září 1946 opustit svůj milovaný Horní Slavkov. V Auerbachu v Horní Falci našel se svou ženou nový domov. Že se Auerbach v roce 1956 stal patronátním městem Horního Slavkova, za to vděčíme ve velké míře právě krajanu Antonu Hofmannovi, který je také organizátorem hornoslavkovských krajanských setkání v Auerbachu.

Anton Hofmann ale pro svůj domov a své krajany udělal ještě mnohem víc. Díky svým rozsáhlým znalostem místa a svazí pozoruhodné paměti sestavil v časově náročné drobné práci různé seznamy týkající se Horního Slavkova – tak například o majetku města, dále o domech s uvedením vlastníků a nájemníků bytů, dále o budovách zničených od roku 1945 a o padlých z první i druhé světové války. Tyto záznamy, které má v úschově dnešní vydavatel Heimatbriefu, představují jediné podklady, které dnes o našem rodném městě máme. Neocenitelná byla jeho pomoc při před několika lety provedeném celkovém sčítání našich krajanů. Zde i v mnoha jiných záležitostech stál po boku zakladateli a dlouholetému vydavateli HB, krajanu Oskaru Ottovi, vždy s radou i pomocí. I při vyrovnání válečných škod (Lastenausgleich) je stále znovu uváděn jako znalec a svědek. To vše ukazuje, že zůstal opravdovým Hornoslavkovákem: málo slov, o to více skutků!

věta pokračuje na dalším listu ⟶