Než mohla sudetoněmecká národní skupina začít se svou vlastenecko-politickou činností, panovalo nad naším osudem

mlčení

Žádný sudetoněmecký problém prý neexistoval. „Humánní" vysídlení bylo podle názoru našich tehdejších válečných protivníků, a zejména Čechů, konečným a „spravedlivým" řešením, se kterým jsme se prostě měli smířit. Většina německého národa vnímala nás, „uprchlíky", ve své vlastní nouzi z lidsky pochopitelných důvodů ne vždy a všude jako vítané hosty. Kromě toho velká část našeho národa i jeho politických zástupců neznala, nebo neznala dostatečně, důvody našeho vyhnání, historické souvislosti a způsob, jakým „humánní" vysídlení proběhlo.

Prvním pokusem o nápravu bylo memorandum, které tehdy nově vzniklá „Pracovní společnost na ochranu sudetoněmeckých zájmů" (dále jen AG) zaslala ministrům zahraničí zasedajícím v roce 1947 v Moskvě.

Mezitím došlo i k založení Sudetoněmeckého krajanského sdružení (Sudetendeutsche Landsmannschaft) a s jeho výstavbou se začalo, vycházeje z Bavorska, na celém území Spolkové republiky.

V roce 1949 se AG díky sbírce, kterou z velké části zajistily organizační složky Sudetoněmeckého krajanského sdružení na první příspěvek národní skupiny, dostaly prostředky, které potřebovala, aby poprvé plánovitě prorazila první průlom vydáním Bílé knihy. V letech 1950/51 mohla být vydána rozruch vyvolávající

Sudetoněmecká bílá kniha Dokumenty o vyhnání sudetských Němců

v nákladu 40 000 kusů, a v roce 1952 přeložena do angličtiny a rozeslána všem přicházejícím v úvahu osobnostem a institucím doma i v zahraničí.

V roce 1949 byla zahájena spolupráce s „Kanceláří pro mírové otázky" ve Stuttgartu za účelem sestavení přehledu ztraceného majetku sudetských Němců, a tato spolupráce pokračovala až do úspěšného výsledku.

V roce 1950 byla mezi AG (Dr. v. Lodgman, krajan Reitzner, poslanec Spolkového sněmu, a krajan Schütz, poslanec Spolkového sněmu) a Českým národním výborem (generál Lev Prchala) uzavřena

Wiesbadenská dohoda,

která za vzdání se pomsty a odplaty počítala se znovunabytím naší domoviny podle zásad práva na domov a na sebeurčení, a která vedla k vytvoření Sudetoněmecko-českého federativního výboru, jenž dodnes pracuje v duchu výše uvedených zásad.

věta pokračuje na dalším listu ⟶