Než mohla sudetoněmecká národní skupina začít se svou vlastenecko-politickou činností, panovalo nad naším osudem
mlčení
Žádný sudetoněmecký problém prý neexistoval. „Humánní" vysídlení bylo podle názoru našich tehdejších válečných protivníků, a zejména Čechů, konečným a „spravedlivým" řešením, se kterým jsme se prostě měli smířit. Většina německého národa vnímala nás, „uprchlíky", ve své vlastní nouzi z lidsky pochopitelných důvodů ne vždy a všude jako vítané hosty. Kromě toho velká část našeho národa i jeho politických zástupců neznala, nebo neznala dostatečně, důvody našeho vyhnání, historické souvislosti a způsob, jakým „humánní" vysídlení proběhlo.
Prvním pokusem o nápravu bylo memorandum, které tehdy nově vzniklá „Pracovní společnost na ochranu sudetoněmeckých zájmů" (dále jen AG) zaslala ministrům zahraničí zasedajícím v roce 1947 v Moskvě.
Mezitím došlo i k založení Sudetoněmeckého krajanského sdružení (Sudetendeutsche Landsmannschaft) a s jeho výstavbou se začalo, vycházeje z Bavorska, na celém území Spolkové republiky.
V roce 1949 se AG díky sbírce, kterou z velké části zajistily organizační složky Sudetoněmeckého krajanského sdružení na první příspěvek národní skupiny, dostaly prostředky, které potřebovala, aby poprvé plánovitě prorazila první průlom vydáním Bílé knihy. V letech 1950/51 mohla být vydána rozruch vyvolávající
Sudetoněmecká bílá kniha Dokumenty o vyhnání sudetských Němců
v nákladu 40 000 kusů, a v roce 1952 přeložena do angličtiny a rozeslána všem přicházejícím v úvahu osobnostem a institucím doma i v zahraničí.
V roce 1949 byla zahájena spolupráce s „Kanceláří pro mírové otázky" ve Stuttgartu za účelem sestavení přehledu ztraceného majetku sudetských Němců, a tato spolupráce pokračovala až do úspěšného výsledku.
V roce 1950 byla mezi AG (Dr. v. Lodgman, krajan Reitzner, poslanec Spolkového sněmu, a krajan Schütz, poslanec Spolkového sněmu) a Českým národním výborem (generál Lev Prchala) uzavřena
Wiesbadenská dohoda,
která za vzdání se pomsty a odplaty počítala se znovunabytím naší domoviny podle zásad práva na domov a na sebeurčení, a která vedla k vytvoření Sudetoněmecko-českého federativního výboru, jenž dodnes pracuje v duchu výše uvedených zásad.
Gegen die Mauer des Schweigens
Bevor die sudetendeutsche Volksgruppe mit ihrer heimatpolitischen Tätigkeit beginnen konnte, herrschte
Schweigen
über unser Schicksal. Es gab kein sudetendeutsches Problem. Die „humane" Aussiedlung galt nach der Meinung unserer einstigen Gegner im Weltkrieg und insbesondere der Tschechen als endgültige und „gerechte" Lösung, mit der wir uns einfach abzufinden hatten. Die Mehrheit des deutschen Volkes empfand uns, „die Flüchtlinge", in seiner eigenen Not aus menschlich verständlichen Gründen als nicht immer und überall gern gesehene Gäste. Außerdem waren dem Großteil unseres Volkes und seiner politischen Vertreter die Gründe unserer Vertreibung, die geschichtlichen Zusammenhänge und die Art und Weise der „humanen" Aussiedlung nicht oder nicht genügend bekannt.
Der erste Versuch, hier Abhilfe zu schaffen, war das Memorandum, welches die soeben gebildete „Arbeitsgemeinschaft zur Wahrung sudetendeutschen Interessen" (im weiteren AG genannt) an die im Jahre 1947 in Moskau tagenden Außenminister gesandt hat.
Mittlerweile war auch die Gründung der Sudetendeutschen Landsmannschaft erfolgt und mit deren Ausbau von Bayern ausgehend im ganzen Bundesgebiet begonnen worden.
Im Jahre 1949 konnten der AG mit einer zum großen Teil durch die Gliederungen der SL durchgeführten Sammlung für die 1. Volksgruppenabgabe die Mittel zur Verfügung gestellt werden, die diese brauchte, um das erstemal planmäßig mit dem Weißbuch die erste Bresche zu schlagen. In den Jahren 1950/51 konnte das Aufsehen erregende
Sudetendeutsche Weißbuch
Dokumente zur Austreibung der Sudetendeutschen
in einer Auflage von 40000 Stück herausgebracht, und im Jahre 1952 in das Englische übersetzt, an alle in Betracht kommenden Persönlichkeiten und Stellen im In- und Ausland versandt werden.
Im Jahre 1949 wurde die Zusammenarbeit mit dem „Büro für Friedensfragen" in Stuttgart zum Zwecke der Zusammenstellung der verlorenen Vermögenswerte der Sudetendeutschen begonnen und bis zum Erfolg fortgesetzt.
Im Jahre 1950 wurde zwischen der AG (Dr. v. Lodgman, Lm. Reitzner, MdB, und Lm. Schütz, MdB) und dem Tschechischen Nationalausschuß (General Lev Prchala) das
Wiesbadener Abkommen
geschlossen, welches unter Verzicht auf Rache und Vergeltung die Wiedergewinnung unserer Heimat nach den Grundsätzen des Rechtes
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.