Než mohla sudetoněmecká národní skupina začít se svou vlastenecko-politickou činností, panovalo nad naším osudem
mlčení
Žádný sudetoněmecký problém prý neexistoval. „Humánní" vysídlení bylo podle názoru našich tehdejších válečných protivníků, a zejména Čechů, konečným a „spravedlivým" řešením, se kterým jsme se prostě měli smířit. Většina německého národa vnímala nás, „uprchlíky", ve své vlastní nouzi z lidsky pochopitelných důvodů ne vždy a všude jako vítané hosty. Kromě toho velká část našeho národa i jeho politických zástupců neznala, nebo neznala dostatečně, důvody našeho vyhnání, historické souvislosti a způsob, jakým „humánní" vysídlení proběhlo.
Prvním pokusem o nápravu bylo memorandum, které tehdy nově vzniklá „Pracovní společnost na ochranu sudetoněmeckých zájmů" (dále jen AG) zaslala ministrům zahraničí zasedajícím v roce 1947 v Moskvě.
Mezitím došlo i k založení Sudetoněmeckého krajanského sdružení (Sudetendeutsche Landsmannschaft) a s jeho výstavbou se začalo, vycházeje z Bavorska, na celém území Spolkové republiky.
V roce 1949 se AG díky sbírce, kterou z velké části zajistily organizační složky Sudetoněmeckého krajanského sdružení na první příspěvek národní skupiny, dostaly prostředky, které potřebovala, aby poprvé plánovitě prorazila první průlom vydáním Bílé knihy. V letech 1950/51 mohla být vydána rozruch vyvolávající
Sudetoněmecká bílá kniha Dokumenty o vyhnání sudetských Němců
v nákladu 40 000 kusů, a v roce 1952 přeložena do angličtiny a rozeslána všem přicházejícím v úvahu osobnostem a institucím doma i v zahraničí.
V roce 1949 byla zahájena spolupráce s „Kanceláří pro mírové otázky" ve Stuttgartu za účelem sestavení přehledu ztraceného majetku sudetských Němců, a tato spolupráce pokračovala až do úspěšného výsledku.
V roce 1950 byla mezi AG (Dr. v. Lodgman, krajan Reitzner, poslanec Spolkového sněmu, a krajan Schütz, poslanec Spolkového sněmu) a Českým národním výborem (generál Lev Prchala) uzavřena
Wiesbadenská dohoda,
která za vzdání se pomsty a odplaty počítala se znovunabytím naší domoviny podle zásad práva na domov a na sebeurčení, a která vedla k vytvoření Sudetoněmecko-českého federativního výboru, jenž dodnes pracuje v duchu výše uvedených zásad.
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.
