Vzpomínka na Josefa a Augusta Labitzkých
Bohatá kapitola karlovarských hudebních dějin od Moritze Kaufmanna. Pod tímto titulem vydal list „Karlsbader Badeblatt" čtenářsky vděčný vzpomínkový spis, jehož součástí je i příspěvek Franze Hofmanna o potulných muzikantech z karlovarského kraje a přilehlé části Krušných hor. Lze objednat u nakladatelství „Karlsbader Badeblatt", Geislingen/Steige, Karlsstraße 68.
Josef und August Labitzky zum Gedenken.
Ein reiches Kapitel Karlsbader Musikgeschichte von Moritz Kaufmann. Unter diesem Titel veröffentlichte das „Karlsbader Badeblatt" eine lesenswerte Erinnerungsschrift, in der auch von Franz Hofmann ein Beitrag über fahrende Musikanten aus der Karlsbader Landschaft und dem angrenzenden Teil des Erzgebirges enthalten ist. Zu beziehen vom Verlag „Karlsbader Badeblatt", Geislingen/Steige, Karlsstraße 68.
Vzpomínky na naše mladá léta
Napsala Martha Wilfinger, rozená Schenk, Vídeň
Titulní obrázek listopadového čísla (82. HB) mi znovu živě připomněl naše kdysi tak oblíbené nedělní výlety. Podnikali jsme je rádi ve větší společnosti, přičemž vždy panovala veselá nálada. Naše milovaný domov, Horní Slavkov (Schlaggenwald), nabízel tolik přírodních krás, že volba cíle výletu nebyla vždy snadná. Někteří účastníci chtěli do údolí Stříbrného potoka, jiní zase do Wiesentalu nebo do Pinky. Také do Třídomí (Dreihäuser) jsme se často vydávali pěšky.
Obzvlášť oblíbená, i když poněkud delší cesta vedla k pověstmi opředeným Heilingovým skalám se zkamenělým svatebním průvodem v Ohři (Egertal). Vyprávění této pověsti si lze přečíst v Heimatbriefu č. 14. Při této túře jsme šli po „Slavkovské stezce", tak působivě popsané panem Rudi Marterrem v Heimatbriefu č. 28, která se táhla poli a loukami; u Sandhofu ústila do lesa, jehož vonná svěžest nám všem dělala dobře. Z lesní silnice jsme odbočili doleva a šli z kopce lesním revírem „Hölle", až jsme dorazili k hostinci u divoce romantických Heilingových skal. Hans Heiling byl oblíbeným výletním cílem mnoha karlovarských lázeňských hostů i místních obyvatel.
Během odpočinku, kdy jsme se posilnili chutnou svačinou, jsme se s oblibou dívali na módní šaty lázeňských dam, přičemž jsem si nejednou odnesla inspiraci pro šaty, které jsem sama šila. Velmi často jsem také jezdila do Karlových Varů na pařížské módní přehlídky, které se konaly v hotelu Imperial a byly velmi užitečné pro mé profesní vzdělávání.
Ale zpět k našemu výletu. Domů jsme se pak vraceli přes Loket, abychom poslední část cesty absolvovali vlakem. Na této pohodlné cestě údolím Ohře se naše oko mohlo kochat mnoha nádhernými přírodními scenériemi. Loket sám nám nabídl nádherný pohled díky starobylému hradu, krásnému Robičskému vrchu (Robitschberg) a starému řetězovému mostu.
Loket mi utkvěl v dobré paměti i proto, že jsem zde ve vlastním domě se svými dvěma sestrami Luise a Marie poprvé vedla svůj módní salon. Během naší lokeťské doby jsme strávili nejeden příjemný večer s přáteli a přítelkyněmi. Nechci opomenout jednu veselou příhodu. Své hotové dámské šaty jsme často vystavovali na krejčovských panách ve výkladní skříni, přičemž se stávalo, že kolemjdoucí mladí pánové a studenti za soumraku dělali komplimenty právě panám – čemuž jsme se my, které jsme často stály za nimi, náramně bavily. Na tyto a mnohé další příhody si jistě ještě vzpomenou obě sestry a švagrové naší milé přítelkyně, paní profesorky Hilde Kerl.
S naším slavkovským okruhem přátel jsme rovněž udržovali úzký kontakt. Rády jsme navštěvovaly zkoušky zpěvu dámského sboru, jehož sbormistrem byl pan Friedrich Sturm. Nacvičovaly jsme při tom krásné mariánské písně na májové pobožnosti a zpívaly je pak se zvláštní vroucností. Na programu byly také různé melodické divadelní kusy a museli jsme se hodně snažit, abychom uspokojily našeho milého sbormistra. Brzy však byla tato krásná léta mládí zkalena vypuknutím první světové války. Mnozí naši přátelé museli narukovat, z nichž bohužel někteří i padli.
Na začátku války jsme se opět přestěhovali do Horního Slavkova, protože jsem se obávala, že by válka mohla nepříznivě ovlivnit chod obchodu. Chtěla jsem si ušetřit vysoké výlohy v Lokti, a proto jsem znovu otevřela svůj salon v Horním Slavkově. Díky své pečlivé práci jsem se těšila živému zájmu zákaznic. V roce 1917 byl můj otec firmou Haas & Czjzek přeložen jako správce do vídeňské pobočky. Já jsem ho následovala v roce 1919, přičemž ve Vídni jsem si svou samostatnost mohla znovu vydobýt teprve po opakovaném složení několika zkoušek a delší praktické činnosti v prvotřídním módním salonu. Po celých 20 let jsem pak vedla módní salon ve velkém rozsahu. Po návratu mého muže ze zajetí jsem svůj obchod vzdala a od té doby stojím svému manželovi po boku jako ordinační pomocnice v jeho lékařské praxi.
Když máme návštěvu z domova – někteří staří přátelé jsou také pacienty mého muže, tak pan Adolf Janker s manželkou, paní Resi Labor, rozená Hahn, paní Rescher, rozená Rubesch, a další krajané – tehdy vzplanou mnohé krásné vzpomínky na náš starý domov. Můj muž vždy říká: Teď se zase „slavkovčí", nebo: Dnes je slavkovská kávová dýchánek.
Erinnerungen an unsere Jugendzeit
Von Martha Wilfinger, geb. Schenk, Wien
Das Titelbild des Novemberheftes (82. HB) brachte mir unsere einstigen Sonntagsausflüge wieder lebhaft in Erinnnerung. Wir unternahmen sie gerne in größerer Gesellschaft, wobei es stets recht heiter zuging. Da unsere liebe Heimat so viele Naturschönheiten zu bieten hatte, war die Wahl des Ausflugszieles nicht immer leicht. Einige Teilnehmer wollten gern ins Silberbachtal, andere wieder ins Wiesental oder in die Pinge. Auch nach Dreihäuser sind wir oft spaziert.
Ein besonders beliebter, aber etwas weiter Weg führte nach den sagenumwobenen Hans-Heiling-Felsen mit dem versteinerten Hochzeitszug im Egertal. Die Erzählung dieser Sage kann man im Heimatbrief Nr. 14 nachlesen. Bei dieser Wanderung ging es den von Herrn Rudi Marterer im Heimatbrief Nr. 28 so eindrucksvoll geschilderten „Schlaggenwalder Steig" entlang, der sich durch Felder und Wiesen dahinzog; beim Sandhof mündete er in den Wald, dessen würzige Frische uns allen wohltat. Von der Waldstraße zweigten wir links ab und wanderten talwärts durch das Waldrevier „Hölle", bis wir die Restauration bei den wildromantischen Hans-Heiling-Felsen erreicht hatten. Der Hans Heiling war ein beliebtes Ausflugsziel der vielen Karlsbader Kurgäste, als auch der Einheimischen selbst.
Während der Ruhepause, bei der wir uns durch eine köstliche Jause stärkten, studierten wir mit Vorliebe die modischen Kleider der Kurgastdamen, wobei ich mir so manche Anregung für die von mir angefertigten Kleider holte. Sehr oft war ich auch in Karlsbad bei den Pariser Modell-Vorführungen, die im Hotel Imperial stattfanden und für meine berufliche Weiterbildung sehr nützlich waren.
Doch zurück zu unserem Ausflug. Heimzu ging es dann über Elbogen, um den letzten Teil des Weges mit der Bahn zu fahren. Auf diesem bequemen Weg durch das Egertal konnte sich unser Auge an vielen herrlichen Naturszenerien erfreuen. Elbogen selbst bot uns mit der altehrwürdigen Burg, dem schönen Robitschberg und der alten Kettenbrücke einen wundervollen Anblick.
Elbogen ist mir auch dadurch noch in guter Erinnerung, weil ich hier im eigenen Haus mit meinen beiden Schwestern Luise und Marie erstmalig meinen Kleidersalon führte. Während unserer Elbogener Zeit verbrachten wir so manche gemütliche Stunde mit Freunden und Freundinnen. Eine lustige Situation möchte ich nicht unerwähnt lassen. Wir stellten unsere fertigen Damenkleider des öfteren an den Modellpuppen im Fenster zur Schau, wobei es vorkam, daß in der Dämmerung die vorübergehenden jungen Herren und Studenten ihre Komplimente den Puppen machten, worüber wir uns — die wir oft dahinter standen — köstlich amüsierten. An diese und viele andere Episoden werden sich gewiß auch noch die beiden Schwestern und Schwägerinnen unserer lieben Freundin, Frau Prof. Hilde Kerl, erinnern.
Mit unserem Schlaggenwalder Freundeskreis standen wir ebenfalls in enger Verbindung. Wir besuchten gerne die Gesangsproben des Damenchors, dessen Chormeister Herr Friedrich Sturm war. Dabei probten wir für die Maiandachten schöne Marienlieder und sangen sie dann mit besonderer Innigkeit. Auch verschiedene melodienreiche Theaterstücke standen auf dem Programm, und wir mußten uns sehr anstrengen, um unseren lieben Chormeister zufriedenzustellen. Doch bald wurden diese schönen Jugendjahre durch den Ausbruch des ersten Weltkrieges getrübt. Viele unserer Freunde mußten einrücken, von denen leider auch einige gefallen sind.
Zu Beginn des Krieges übersiedelten wir wieder nach Schlaggenwald, da ich befürchtete, der Geschäftsgang könnte durch den Krieg nachteilig beeinflußt werden. Ich wollte mir die hohen Spesen in Elbogen ersparen und eröffnete daher wieder meinen Salon in Schlaggenwald. Auf Grund meiner exakten Arbeit konnte ich mich eines regen Zuspruches erfreuen. Im Jahre 1917 wurde mein Vater von der Firma Haas & Czjzek als Verwalter in die Wiener Niederlage versetzt. Ich folgte 1919 nach, wobei ich in Wien erst nach Wiederholung mehrerer Prüfungen und längerer praktischer Tätigkeit in einem erstklassigen Modellhaus meine Selbständigkeit wieder erlangen konnte. Durch volle 20 Jahre führte ich dann in großem Umfang einen Kleidersalon. Nach Rückkehr meines Mannes aus der Kriegsgefangenschaft gab ich mein Geschäft auf und stehe seitdem meinem Gatten in seiner ärztlichen Praxis als Ordinationshilfe zur Seite.
Wenn wir heimatlichen Besuch haben — manche alte Freunde sind auch Patienten meines Mannes, so Herr Adolf Janker mit Gattin, Frau Resi Labor, geborene Hahn, Frau Rescher, geborene Rubesch, und andere Landsleute mehr — dann flammen viele schöne Erinnerungen an unsere alte Heimat auf. Mein Mann sagt immer: Jetzt wird „geschlaggenwaldert", oder: Heute ist Schlaggenwalder Kaffeekränzchen.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.